Rakety 19. století v USA

Američané poznali účinek britských vojenských raket v letech 1812 - 1814, kdy byly rakety Congrevovy konstrukce použity v bojích angloamerické války o Kanadu. Později byly do Ameriky dováženy Haleho rakety, které byly použity ve válce s Mexikem.

Odpalování raket z kodiCredit: NASA

Jedním z prvních větších nasazení britských raket během angloamerické války o Kanadu proběhlo 22. června 1813 během útoku na ostrov Craney Island v ústí řeky Elizabeth River, poblíž Norfolku ve Virgínii. Britské rakety Congrevovy konstrukce o hmotnosti 16 kg byly na americké pozice odpalovány ze člunů. V následujícím roce byly rakety použity ve větším měřítku - svědčí o tom například zprávy sira T. Hardyho, který velel v srpnu 1814 britským oddílům útočícím na města Stonington a Connecticut. A také při vítězné bitvě u Bladensburgu (24. srpna 1814) používal britský 85. lehký pěší pluk (velitel poručík George R. Gleig) své rakety k vylepšení svých pozic. Gleig o amerických vojácích, jimž velel William Pinkney, napsal, že ještě nikdy neviděl "muže se zbraní v ruce lépe používat vlastní nohy".25. července 1814 probíhala v Lundy's Lane (poblíž Niagarských vodopádů) jedna z nejprudších bitev celé války a Britové zde používali rakety o hmotnosti dvanácti liber (5,4 kg), jimiž ostřelovali silnici, po které museli Američané přejít. V této bitvě byl raketou náhodně zabit americký generál Jacob Brown. Další významná bitva války (o Fort McHenry u Baltimore) probíhala od 13. září 1814 a trvala 25 hodin. Také zde nasadili Britové své rakety, a to dvaatřicetiliberní rakety (14,4 kg) Congrevovy konstrukce se zápalnou hlavicí; při palebném přepadu byli 4 lidé zabiti a 24 zraněno. Rakety byly odpalovány ze speciálně upravené plachetnice Erebus, která měla v bocích 20 krabicových rámů, obsahujících trubky na vypouštění raket a chránících obsluhu před ožehnutím spalinami. Rakety způsobily požár na několika lodích, ale významné škody nezpůsobily; přetrvával totiž hlavní nedostatek raket - nevypočitatelný let a s tím související nepřesná palba. Příčiny nepřesnosti byly v podstatě dvě: první byla v tom, že během spalování paliva docházelo k posunování těžiště rakety a díky tomu, že raketa ne vždy byla perfektně souměrná, docházelo k odchylkám. Druhou příčinou byla dlouhá stabilizační tyč (až 15 stop), která byla umístěna mimo osu a během letu byla velmi citlivá na změny proudění vzduchu.Svědkem raketového útoku u Fort McHenry byl mladý právník Francis Scott Key, jenž "rockets' red glare" ("červenou záři raket") vložil do své písně "The Star Spangled Banner", která se později stala americkou národní hymnou.Konflikt mezi Británií a Spojenými státy byl sice ukončen mírovou smlouvou z 24.12.1814 (podepsána byla v Gentu a Británie v ní plně uznala nezávislost Spojených států, ale uhájila své panství v Kanadě), ale ještě 28. prosince 1814 probíhaly boje u New Orleansu. Britové se zde pokusili, i za použití raketových zbraní, obsadit město. Při těchto bojích prohlašoval velitel amerických jednotek A. Jackson o britských raketách, že "jsou to jen hračky pro pobavení dětí". Britové na město zaútočili ještě dvakrát v lednu 1815, ale po ztrátě tří velících generálů, kryti raketovou palbou, ustoupili.Rakety se do Spojených států vrátily v roce 1846, když americká armáda zakoupila za 20.000 dolarů od britského Woolwich arsenal plány na výrobu bojových raket Haleho konstrukce. William Hale v roce 1840 vylepšil stávající rakety tím, že raketa nebyla stabilizována pomocí dlouhé tyče, ale využívalo se gyroskopického efektu vznikajícího při rotaci rakety kolem podélné osy. (Hale na toto své řešení získal v září 1844 patent.) Maximální dostřel nových raket byl kolem 2000 yardů a oproti Congrevovým raketám se zjednodušila příprava na střelbu - odpadlo připevňování dlouhé tyče - a zlepšila se přesnost střelby - rotace eliminovala problém posunování těžiště i výrobní nepřesnosti. Britské rakety byly pro americkou armádu dostupné, protože v té době byly USA a Británie spojenci. Pro úplnost je třeba zmínit, že rakety Haleho typu se v padesátých a šedesátých letech 19. století staly součástí výzbroje také ruské, italské a rakousko-uherské armády. Američané ještě v roce 1846 sestavili Mountain Howitzer and Rocket Battery, která byla vyzbrojena novými rotačními raketami Haleho konstrukce. Výcvik jednotky probíhal ve Fort Monroe ve Virgínii a dobrovolníci byli do raketové brigády lákáni plakáty, které obsahovaly ujištění, že "aktivní a stateční muži budou sloužit u baterií raket a houfnic". Raketovou jednotku v listopadu 1846 zařadil generál Winfried Scott (v roce 1852 kandidoval na prezidenta USA) do své armády, která se formovala k expedici do Mexika - poprvé v dějinách USA se tak válečné výpravy zúčastnila raketová jednotka. Oddíl, jemuž velel Jesse Lee Reno, se skládal ze 150 mužů a byl vyzbrojen raketami ráže 2,25 palce (necelých 6 cm). Jednotka opustila Fort Monroe 1. února 1847 a k hlavním silám se připojila během února 1847 na ostrově Lobos. Společně se vylodily 9. března 1847 u Sacrificiosu (asi 5 km jihovýchodně od Veracruzu). První rakety jednotka vystřelila 24. března 1847 při obléhání pevnosti Veracruz (město se vzdalo 29. března). Americká raketová jednotka významně zasáhla do bojů na El Telegrafo Hill (18. dubna 1847), kde odpálila asi 30 raket, a v bitvě o pevnost Chapultepecu úspěšně ostřelovala mexické jednotky (bitva vedla k porážce Mexiko City). Raketa se ještě částečně podílela na obléhání Puebla, čímž pro ni mexické tažení skončilo. Po uzavření míru v Guadelupe Hidalgo (Mexiko se zřeklo Texasu a odprodalo za 15 miliónů dolarů území Kalifornie a Nového Mexika) byla v roce 1848 raketometná jednotka rozpuštěna a zbylé rakety byly umístěny do skladišť v Santa Anna (kde zůstaly následujících asi 13 let). K raketám z mexického tažení se americká konfederační armáda vrátila v roce 1861, když je chtěla použít v bojích v právě začínající občanské válce. Rakety ovšem byly nepoužitelné (došlo k degradaci pohonné látky) a pro bojové akce byly vyrobeny nové. Nově postavené rakety byly nepřesné a nespolehlivé a byly označovány za primitivní. A ani v armádě nebyly vytvořeny pravidelné raketové oddíly; rovněž použití raket v bojích na obou stranách bylo sporadické. První záznam o použití raket během občanské války pochází z 3. července 1862, kdy konfederační vojáci generála Jeba E. Stuarta v rámci bojů o přístav Harrison ve Virgínii odpálili několik raket proti jednotkám Unie generála Georga B. McClellana (1826 - 1885). Později byly rakety, ovšem bez výrazného úspěchu, použity při obraně Richmondu a Yorktownu. Existuje pouze jeden záznam o tom, že raketová střela zranila jednoho vojáka (záznam pořídil plukovník James T. Kirk z 10. Pensylvánského rezervního sboru).Americká vojska konfederace použila rakety také při tažení v Texasu v letech 1863 a 1864. Používané rakety se vyráběly v Galvestonu a později v Houstonu. Na straně Unie působil raketový oddíl (New York Rocket Battalion), který organizoval britský major Thomas W. Lion. Tato jednotka měla 160 mužů a byla vyzbrojena raketami ráže 2 až 3 palce (5 a 7,6 cm) a o délce od 12 do 20 palců (30 až 45 cm). Rakety se vypouštěly z lehkého vozíku, na kterém byly asi dva metry dlouhé železné vodicí trubky. Rakety měly údajně účinný dostřel 3 míle (necelých 5 km). Velký úspěch ale rakety neměly a unijní generál Alexander Schimmelfenning označil rakety jako praktické jen pro noční boj a ostřelování lodí v přístavech. Schimmelfennigovi vojáci rakety použili v roce 1864 v bojích v Charlestonu v Jižní Karolíně.

Závěrem ještě jedna zajímavá informace o amerických raketách vztahující se k roku 1864. V knize "Naše neuvěřitelná občanská válka" ("Our Incredible Civil War") autora Burke Davise je zveřejněna informace, že v Charlestonu byla vystřelena raketa dlouhá 12 stop (3,7 metru), nesoucí 10 liber (4,5 kg) střelného prachu. Raketa, která měla hlavici zdobenou rytinou písmen C.S.A. (Confederate States of America), se vznesla za ohlušujícího dunění vzhůru a zmizela nahoru. Podle autora nikdo neviděl raketu dopadnout. Davis dokonce spekuluje, že hlavice mohla dosáhnout oběžnou dráhu (přesné výpočty to ale jednoznačně vylučují).

HLAVNÍ PRAMENY:
[1] J. Golovanov: Doroga na kosmodrom, Dětskaja litěratura, Moskva 1982
[2] P. Lála, A. Vítek: Malá encyklopedie kosmonautiky, Mladá fronta, Praha 1982
[3] Brief History of Rockets - http://www.grc.nasa.gov/WWW/k-12/TRC/Rockets/history.html
[4] The Roots Of Rocketry - http://www.spaceline.org/rockethistory.html[5] http://www.airlandseaweapons.com/blog/61285-nineteenth-century-military-rockets-1/[6] http://inventors.about.com/od/rstartinventions/a/Rockets.htm[7] http://spaceline.org/history/2.html-----
Příště: Astronaut nebo kosmonaut?; plánované zveřejnění: 8.9.2011.