Před padesáti lety - 16. března 1962 - se na oběžnou dráhu kolem Země dostala první družice řady Kosmos. Její start byl v oznámení agentury TASS doplněn poznámkou, že hlavním úkolem celé série bude kompletní výzkum Země a jejího blízkého okolí.
Program podle oficiální tiskové zprávy měl zahrnovat výzkum nejrůznějších druhů kosmického záření, šíření rádiových vln v ionosféře, toku částic nízkých energií, energetického složení radiačních pásů, primárního kosmického záření, magnetického pole Země, koncentrace meteorických částic a studium oblačných systémů v zemské atmosféře. Později byl program rozšířen ještě o biologické výzkumy a kosmické aplikace - meteorologii, komunikace a geodetické účely. Ovšem do série družic pod souhrnným označením Kosmos se ukryly nejen vědecké družice, ale byly sem zařazeny i družice, které spadaly do utajovaných programů, zejména ke zpravodajským účelům. Nejčastěji se zde objevují družice pro snímkování zemského povrchu (známé pod jménem Zenit), družice spojové, navigační a družice včasné výstrahy.
Další část družic byla spojena s pilotovanými lety: v rámci programu Kosmos se testovaly kosmické lodě. Prověřovaly se na nich konstrukční prvky i některé manévry a v několika případech se pod označením Kosmos skrývaly neúspěšné orbitální stanice. Také veškeré orbitální pokusy v rámci připravovaného sovětského letu kosmonautů na Měsíc nesly pojmenování Kosmos (kosmické lodě měsíčního programu, jež se vypravily do oblasti Měsíce, byly pojmenovány neutrálním Zond).
Do satelitů s označením Kosmos se také zařazovaly neúspěšné meziplanetární sondy, jež z nejrůznějších důvodů zůstaly na parkovacích drahách kolem Země.
Počet satelitů řady Kosmos tak utěšeně narůstal. Jestliže do listopadu 1964 odstartovalo padesát družic, v prosinci 1965 se na oběžné dráze už objevil Kosmos s pořadovým číslem 100. Číslo 500 startovalo v červenci 1972, první tisícovku družice Kosmos pokořily začátkem roku 1978, druhou v únoru 1989 a dnes jsme se dostali k číslu 2478. Je ovšem potřeba dodat, že v posledních letech není nárůst počtu družic Kosmos tak výrazný jako v dávnější minulosti - například v minulém roce se na oběžnou dráhu kolem Země dostalo jen devět družic s označením Kosmos a rok předtím jedenáct. Do série Kosmos jsou dnes zařazovány jen specializované družice, které nepatří do žádného zvláštního programu a družice ruského navigačního systému GLONASS.
Podívejme se na některé z prvních družic programu Kosmos podrobněji.
První tři úspěšně vypuštěné družice řady kosmos spadaly do kategorie vědeckých družic. Kosmos 1 se věnoval zejména výzkumu ionosféry, Kosmos 2 zkoumal ionosféru a navíc kosmické záření a radiační pásy Země a Kosmos 3 se zabýval stejným výzkumem a navíc ještě sledoval korpuskulární záření Slunce. Magnetické pole Země poprvé zkoumal Kosmos 26 a hustotu a složení vysoké atmosféry Kosmos 108. Geodetickým účelům sloužil např. Kosmos 963, k biologickým účelům sloužily družice Kosmos 110, 605 a 782. Pro biosputnik Kosmos 782 připravili experimenty nejen sovětští vědci, ale i odborníci z USA, Francie a Československa. První komunikační družicí byl Kosmos 41 vypuštěný v srpnu 1964 a jeho úkolem bylo otestovat velice excentrickou dvanáctihodinovou oběžnou dráhu s apogeem ve výšce kolem 40.000 km nad severní polokoulí. V následujících letech pak byly sovětské (a ruské) komunikační družice vypouštěny pod označením Molnija. A také geostacionární dráhu vyzkoušel nejprve Kosmos s pořadovým číslem 637 a teprve potom jej následovaly komunikační družice pojmenované Raduga.
Prvními utajovanými satelity, které byly do tohoto programu zařazeny, jsou zpravodajské družice Zenit 2. Jejich vývoj probíhal souběžně s pilotovaným Vostokem a oba prostředky vycházely ze stejné koncepce: kulovitá návratová část s připojeným přístrojovým úsekem, který se před návratem na zem oddělil. Vnitřek Vostoku vyplňovala sedačka s kosmonautem, vnitřek Zenitu byl napěchován fotografickou aparaturou a dalšími přístroji. Projekt Zenit 2 byl sovětskou vládou schválen v květnu 1959, ale na jejím vývoji se začalo pracovat již nejméně o rok dříve. První Zenit 2 byl připraven ke startu v listopadu 1961, ale pro závadu na třetím stupni nosná raketa havarovala. Prvním Zenitem na orbitě se tak stal až druhý exemplář pod kódovým označením Kosmos 4; dalšími Zenity na oběžné dráze pak byly Kosmos 7, Kosmos 10, Kosmos 15, Kosmos 20 a řada dalších a dalších.
Zajímavou "biologickou" družicí byl Kosmos 110 vypuštěný na geocentrickou dráhu 22. února 1966. V oficiální zprávě o vypuštění družice se uvádělo, že družice "má provádět biologický výzkum a na její palubě jsou dva psi, Větřík a Uhlík". Vzhledem k tomu, že apogeum oběžné dráhy bylo ve výšce přes 900 km, někteří komentátoři uváděli, že se jedná o získání základních poznatků před pilotovaným letem do vzdálenějších oblastí vesmíru (myšleno na Měsíc). Tuto teorii navíc prohloubila informace sdělená během televizního přenosu dva dna po startu, kdy televizní komentátor řekl, že cílem experimentu je prověřit vliv prostředí za vnitřní hranicí radiačního pásu na živý organismus. Také v oficiálním komentáři agentury TASS se uvádělo, že "bez rozvoje kosmické biologie a lékařství není myslitelné další pronikání do kosmického prostoru - na Měsíc a nejbližší planety sluneční soustavy..."
Psí kosmonauti přistáli na zemi 16. března 1966, po 22 dnech pobytu v kosmu.
Družice s označením Kosmos (v anglické verzi Cosmos a někteří autoři přebírají toto označení i do česky psaných textů!?) se tak staly, vedle nejrůznějšího kosmického smetí, největší položkou všech katalogů kosmických těles.
HLAVNÍ PRAMENY:
[1] P. Lála, A. Vítek: Malá encyklopedie kosmonautiky
[2] Časopis Aviacija i kosmonavtika, ročníky 1966 až 1971
[3] http://www.lib.cas.cz/space.40/
-----
Příště: Pilotované orbitální stanice; plánované zveřejnění: 17.3.2012
