V říjnu byl americkým Pentagonem odtajněn dokument, datovaný 1. červencem 1956, obsahující závěrečnou zprávu o přípravě letounu ve tvaru disku. Letoun byl vyvíjen společností Aeronautical Systems Division po doznačením "Project 1794".
Nákres kruhového letounu MX-1794
V rámci Projektu 1794 se stavěl diskový létající stroj s reaktivním pohonem, který měl mít dostup 30 km, dolet tisíc námořních mil (1850 km) a jeho rychlost měla být mezi 2750 a 3680 km/hod.; vyšší rychlosti mělo být dosaženo s přídavným spalováním. Prototyp letounu připomínajího nejčastěji zobrazovaný UFO měla pro Američany postavit kanadská letecká společnost Avro Aircraft Limited se sídlem v Ontariu. Tato společnost byla vybrána proto, že už o pět let dříve začala s vývojem vlastního prototypu diskového letounu s vertikálním vzletem a přistáním (VTOL) pro kanadské letectvo. (Kanadské vojenské letectvo do projektu vložilo asi 12 miliónů dolarů bez viditelného výsledku.) Pentagon na vývoj pro následujících 24 měsících vyčlenil 3,168 miliónu dolarů, což odpovídá v dnešní době přibližně 26,6 miliónu dolarů.
Kanadská letecká firma na prototypu pracovala, ale v roce 1958 se o letounu MX-1794 Silver Bug přestalo mluvit a Avro oznámilo nový projekt VZ-9AV, známý jako Avrocar. Avrocar představoval dvoumístný "létající talíř" o průměru osmnáct stop (asi 5,5 metru) a vysoký tři stopy (necelý metr), který pracoval na principu vznášedla. Cílem byla postavit vznášející se prostředek, jenž měl ve volném terénu nahradit džípy. Avrocar byl v provozu velmi nestabilní, jeho "rychlost" byla srovnatelná s pomalou chůzí a nakonec se zjistilo, že "je k ničemu". Toto vznášedlo je nyní umístěno v Národním muzeu US Air Force.
Američtí letečtí histoprici Bill Rose a Tony Butler ale prohlašují, že projekt Avrocar byl jen zástěrkou pokračujícího vývoje MX-1794, a naznačili, že projekt "načerno" pokračoval i dál. Svá tvrzení autoři podpírají tím, že viděli americké dokumenty z roku 1959, v nichž se diskutuje probíhající program "létajícího talíře", který je vyvíjen souběžně s letounem Lockheed U-2 a letouny typu stealth. Ovšem zmíněný odtajněný materiál uvádí, že projekt 1794 je neefektivní.
Přestože podle všech materiálů se diskovitý letoun nepodařilo dotáhnout do fáze výroby, domnívají se někteří konspirátoři, že letoun byl dokončen a poletuje po obloze všech světadílů. A některá pozorování UFO tak vysvětlují pozorováním tohoto supertajného amerického letounu. Osobně se domnívám, že tomu tak není, protože jeho dolet (maximálně 1850 km), daný velikostí palivových nádrží, představuje nutnost mít širokou škálu základen a tyto by v dnešní době satelitního průzkumu bylo jen velmi těžké utajit.
