V lednu 1984 prohlásil americký prezident Ronald Reagan ve Zprávě o stavu unie, že vydá příkaz americké kosmické agentuře, aby vyvinul trvale obývanou kosmickou stanici. K projektu by měly mít přístup i další státy, jež by se tak mohly podílet na vývoji a provozu stanice.
Návrh stanice Freedom z roku 1985
Reagan dále hovořil o tom, že stanice by měla být k dispozici během desíti let a její činnost by měla přinést kvalitativní skok ve vědeckém výzkumu, v komunikacích, medicíně a v dalších oblastech.
Projekt stanice zvažoval americký NASA už v době, kdy vrcholil jiný ambiciózní projekt - let lidí na Měsíc. V roce 1968 se začalo hovořit o modulární družicové stanici, na které by trvale pracovala skupina astronautů a vědců. O rok později se dokonce objevil návrh orbitální stanice Space Base se stočlennou posádkou. Současně s tím se začalo pracovat na projektu kosmického raketoplánu, který měl být při budování základny významně využíván. Ale americká vláda projekt velké stanice odmítla, ale projekt raketoplánu, jenž byl podporován vojenskými kruhy, se dostal do realizační fáze.
Přes zrušení projektu velké stanice na oběžné dráze se v NASA udržela skupina pracovníků, která pracovala na plánech orbitální stanice v rámci oddělení pro budoucí programy. V roce 1975 byla touto skupinou vypracována studie Koncepce pilotovaných orbitálních systémů, v níž se hovořilo o zaměření výzkumů na dálkový průzkum Země, meteorologii, klimatologii a na výzkum oceánů. Neméně důležitým přínosem stanice měly být výzkumy v rámci vývoje nových materiálů a farmakologických přípravků. Jiná studie, vzniklá u firmy McDonnell Douglas z roku 1977 hovořila o tom, že stanice by měla být přínosná v oblasti vývoje slunečních elektráren, velkých telekomunikačních centrál, výroby speciálních materiálů a látek pro komerční využití a v základním výzkumu.
V červnu 1981 se začala naplňovat i mezinárodní forma vývoje vesmírné stanice. Tehdy administrátor NASA James Beggs na pařížském aerosalónu jednal se zástupci západoevropských zemí, Japonska a Kanady o jejich zapojení do amerických projektů a zejména do programu SSP (Space Station Program). V listopadu 1981 se konala jedna z prvních porad projektu SSP a na ní NASA získal významného spojence při prosazování orbitální stanice - plukovníka Gilberta Rye, člena Národního výboru pro obranu. Rye se domníval, že pilotovaná stanice by mohla být prospěšná vojákům, přestože už dříve americké letectvo vyslovilo svůj negativní postoj ke stanici. Na druhou stranu ale možnost vojenského využití stanice omezovala možnosti mezinárodní spolupráce.
S potencionálními zahraničními agenturami začal NASA jednat už v lednu 1982, přestože ještě neměl jasnou vlastní koncepci kosmické stanice a neměl ani politickou podporu. V květnu ale James Beggs schválil vytvoření skupiny pro orbitální stanici - Space Station Task Force - a do jejího čela postavil Johna Hodgeho, jehož cílem bylo vymezit možnosti stanice tak, aby byla přijatelná pro americkou vládu. Hodge se svého úkolu zhostil na výbornou a výsledkem jeho práce bylo kladné doporučení Mezirezortní skupiny pro vesmír. Mezirezortní skupina ovšem vyslovila podezření, zda při mezinárodní spolupráci nedojde k úniku citlivých informací o amerických technologiích.
Přesto se americký prezident rozhodl orbitální pilotovanou stanici podpořit a její stavbu oznámil ve Zprávě o stavu unie začátkem roku 1984. Ještě předtím ale kontaktoval americké spojence a v osobním poselství je informoval o možnosti spolupráce na tomto projektu. Kontaktováni byli představitelé Německa, Francie, Itálie, Velké Británie, Japonska a Kanady.
Také NASA pokračoval v přípravě na rozjezd projektu a v dubnu 1984 zřídil ve Washingtonu na svém ústředí zvláštní odbor pro kosmickou stanici. Odbor vedený Johnem Hodgem už na podzim vypsal soutěž na předběžnou studii a v květnu 1985 uzavřel kontrakty se čtyřmi z přihlášených firem na zpracování studie. Přibližně ve stejné době uzavřel NASA dvoustranné dohody s Japonskem, Kanadou a Evropskou kosmickou agenturou o možné spolupráci při vývoji, stavbě a využívání kosmické stanice.
V průběhu léta 1986 byla již zpracována koncepce stanice vycházející z návrhu firem Lockheed a McDonnell Douglas, byl znám podíl zahraničních partnerů, takže se vše schylovalo k zahájení realizační fáze. Ovšem její zahájení pozdržela havárie raketoplánu Challenger z ledna 1986 - NASA rozhodl o stavbě náhradního exempláře raketoplánu a dvě miliardy dolarů věnované na tento účel musely být ušetřeny na jiných projektech.
V roce 1987 došlo k dalším změnám. Vzhledem k omezení počtu letů raketoplánů museli konstruktéři stanici zmenšit a později díky k rozpočtovým omezením byly zrušeny dva plánované laboratorní moduly (Kongres se snažil snižovat výdaje na kosmonautiku, ale odhadované náklady na stavbu stanice rostly). Přesto ale konstrukční práce pokračovaly a v roce 1988 už mohl americký prezident Reagan oznámit, že stanice bude pojmenovaná "Freedom".
HLAVNÍ PRAMENY:
[1] K. Pacner, A. Vítek: Půlstoletí kosmonautiky, Epocha, Praha 2008
[2] T. Přibyl: Lidé bydlí ve vesmíru už 10 let - in: Svět speciál, Extra publishing, Brno 2009
[3] A. Vítek: Mezinárodní kosmická stanice - in: Vesmír, ročník 2000, číslo 3
-----
Příště: Americký program Bios; plánované zveřejnění: 21.5.2012.
