Mezinárodní kosmická stanice (ISS) se začala budovat v listopadu 1998, když z kosmodromu Bajkonur odstartovala první část stanice, ruský modul Zarja s technickým označením FGB (funkcionalnyj gruzovoj blok). Jeho stavbu v plném rozsahu financovali Američané.
Kontrakt na stavbu modulu FGB byl mezi ruským Chruničevovým kosmickým střediskem a americkou firmou Boeing podepsán v srpnu 1995 a předpokládalo se, že modul bude vynesen na oběžnou dráhu koncem roku 1997. Druhý základní modul stanice SM (servisní modul) stavěli Rusové ve vlastní režii, ale jeho financování zadrhávalo a dokonce bylo na přelomu let 1996 a 1997 úplně zastaveno. Bez modulu SM nemohla být stavba stanice zahájena, protože SM měl udržovat výšku dráhy a jen tento modul měl v začátku výstavby stykovací uzel pro lodě Progress, z nichž mohlo být doplňováno palivo. Výšku dráhy je nutné pravidelně upravovat - průměrná výška dráhy tělesa velikosti ISS se za 24 hodiny sníží přibližně o 100 metrů.
Z důvodu opoždění stavby SM byl start prvního modulu FGB odložen nejprve na jaro 1998 a v dubnu 1997 se termín posunul až na říjen 1998. Protože se stavba SM stále zdržovala, rozhodl NASA investovat do úpravy FGB a za 40 miliónů dolarů nechal přepracovat stykovací uzel, aby přes něj mohlo být z nákladních lodí Progress přečerpáváno palivo. Po této úpravě už nebyl modul FGB závislý na servisním modulu.
Přesto došlo počátkem roku 1998 k dalšímu posunutí začátku výstavby ISS. Přestože už modul FGB byl dopraven na kosmodrom Bajkonur, pro jeho start vyhradili Rusové termín až v listopadu 1998. Následující měsíc měl odstartovat americký modul Node-1 a v dubnu 1999 měl být vypuštěn modul SM. Zpoždění se přičítalo tomu, že Rusko udržovalo v provozu už zastaralou stanici Mir a nebyl zájem na rozběhu výstavby ISS.
Na přelomu září a října 1998 se v Moskvě sešli představitelé kosmických agentur účastnících se projektu ISS - americké NASA, Evropské kosmické agentury, ruského Roskosmosu, japonského JAXA, Kanadské kosmické agentury a Brazilské kosmické agentury. Brazilská AEB (Agencia Espacial Brasileira) podepsala dohodu o spolupráci na projektu, měla se podílet na financování plošiny Express, ale v roce 2002 z této dohody odstoupila - důvodem byl nedostatek rozpočtových prostředků. Na moskevské schůzce Roskosmos oznámil, že SM nebude včas hotov. Důvodem byly potíže s financováním, ale na druhou stranu Roskosmos odmítl přímou zahraniční finanční účast. Po jednání s NASA bylo přijato rozhodnutí, že stavba SM bude zaplacena z prostředků americké strany, která si tak předplatí ruské služby. Jednalo se o 60 miliónů dolarů, která měla ruská strana dostat ještě do konce roku 1998.
Než byl vypuštěn první modul ISS, jednal Roskosmos s NASA, aby byl základní modul vypuštěn tak, aby obíhal ve stejno rovině dráhy jako dosluhující Mir. Rusové argumentovali tím, že by se mohly uskutečnit přelety mezi oběma stanicemi a z Miru by mohly být převezeny některé unikátní vědecké aparatury. Američané na ruské návrhy nepřistoupili ze dvou důvodů: prvním byla obava, že tak bude prodloužen provoz stanice Mir (a budou tak odčerpávány prostředky na jeho provoz) a druhým bylo nebezpečí vznikající z "kosmického smetí", jež doprovázelo stanici Mir.
Nakonec se tedy dospělo k počátečnímu bodu stavby ISS. 20 listopadu 1998 krátce před devátou hodinou středoevropského času odstartovala z kosmodromu Bajkonur raketa Proton, která na oběžnou dráhu vynesla modul FGB (který byl pojmenován Zarja). Podrobné kontroly všech systémů a zařízení modulu ukázaly, že modul je ve vynikajícím stavu. Byly zjištěny pouze dvě drobné závady: úplně se nevyklopily antény setkávacího systému TORU a byla signaliovaná závada ovládání automatiky u jedné z palubních baterií (později se ukázalo, že chyba byla v signalizaci). Z technického hlediska tak nebyla žádná překážka v cestě americkému modulu Node-1 (pojmenovaném Unity), jenž byl umístěn v nákladovém prostoru raketoplánu Endeavour, který byl připraven na Floridě.
Raketoplán s šestičlennou posádkou (pět amerických astronautů a ruský kosmonaut Krikaljov) odstartoval z Cape Canaveral 4. prosince 1998. Na oběžné dráze byla astronauty provedena revize modulu a poté byl 7. listopadu připojen k modulu Zarja. Ještě tentýž den vystoupili astronauti Ross a Newman do volného vesmíru a propojili celkem 40 konektorů na kabelech mezi moduly Zarja a Unity. Když bylo propojení dokončeno a zkontrolováno, mohla Zarja dodávat elektrickou energii do Unity (panely sluneční baterie byly jen na modulu Zarja); prvním úkolem bylo vyhřát vnitřní prostor modulu, aby zde mohli kosmonauti pracovat. Následující den astronauti Ross a Newman znovu vystoupili do volného vesmíru a během výstupu dokončili propojení obou modulů, instalovali na Unity dvě teleskopické antény a Newmanovi se podařilo uvolnit jednu (ze dvou) anténu systému TORU.
V dalších dnech pracovali kosmonauti v modulech Zarja a Unity a uváděli do provozu jednotlivé systémy. Před oddělením raketoplánu posádka připravila zárodek stanice pro let v nepilotovaném režimu. Raketoplán Endeavour se od ISS oddělil 13. prosince a 16. prosince přistál na dráhu číslo 15 letiště na Kennedyho kosmickém středisku na Floridě.
Základ Mezinárodní kosmické stanice byl připraven k dalším výpravám. Od prvních dvou modulů o hmotnosti kolem 40 tun o celkové délce několika metrů k dnešnímu kolosu asi 109 metrů dlouhému s rozpětím 51 metr o hmotnosti přesahující 400 tun ale byla dlouhá cesta.
HLAVNÍ PRAMENY:
[1] K. Pacner, A. Vítek: Půlstoletí kosmonautiky, Epocha, Praha 2008
[2] L. Brabcová: Konečně mír na nebi - in: Panorama 21. století, ročník 2011, číslo 6
[3] A. Vítek: Mezinárodní kosmická stanice - in: Vesmír, ročník 2000, číslo 3
[4] http://www.lib.cas.cz/space.40/[5] http://www.nasa.gov/mission_pages/shuttle/main/index.html
-----
Příště: Asteroid 2012 KP24 míří k Zemi; plánované zveřejnění: 28.5.2012.
