V říjnu roku 2000 byla dokončena výstavba prvotního modelu Mezinárodní kosmické stanice (ISS). Ke stávajícímu ruskému modulu Zarja (FGB) a americkému modulu Node-1 (Unity) byl nainstalován nosník Z1.
Kresba ISS s nosníkem Z1
Nosník Z1 byl ke stanici dopraven v nákladovém prostoru raketoplánu Discovery při letu STS-92, letu, který byl čtyřikrát odložen. Velitelem posádky byl Brian Duffy, pilotem Pamela Ann Melroyová a letovými specialisty Leroy Chiao, Peter Jeffrey Wisoff, Michael Eladio Lopez-Alegria, William Surles McArthur a japonský astronaut Koiči Wakata. Raketoplán Discovery se k zárodku ISS připojil druhý den letu; přestože na palubě nefungoval setkávací radar, proběhlo spojení podle původního časového plánu. Po kontrole hermetičnosti spojení pak astronauti vstoupili do amerického modulu Unity.
Následující den, v sobotu 14. října, pak astronauti zahájili nejdůležitější operaci své mise: instalaci nosníku Z1. Astronaut Wakata, který řídil manipulátor RMS, nejprve nosník v nákladovém prostoru raketoplánu zachytil, vyzdvihl z přepravního lůžka a poté pomalu přenesl na horní stranu modulu Unity. Během manipulace došlo k několika závadám na kotevním zařízení CBM (Common Berthing Mechanism), ale nakonec se podařilo s tříhodinovým zpožděním nosník pevně uchytit na určeném místě.
V neděli 15. října vystoupila dvojice astronautů (Chiao a McArthur) do volného vesmíru. Jejich úkolem bylo propojit kabely mezi nosníkem Z1 a modulem Unity a připravit nářadí pro další montážní práce. Další den v kosmu pracovala druhá dvojice - Wisoff a Lopez-Alegria. Jejich úkolem bylo připojit k dolnímu uzlu modulu Unity přechodový tunel PMA-3, který byl také přivezen v nákladovém prostoru raketoplánu. Manipulaci s PMA-3 tentokrát zajišťovala P. Melroyová a podařilo se jí bez potíží tunel připojit k dolnímu uzlu modulu Unity. Wisoff a Lopez-Alegria pomáhali s přesným navedením na místo. Po připojení oba astronauti propojili silové a datové kabely mezi PMA-3 a Unity a ve zbývajícím čase pracovali na nosníku Z1 - uvolnili závěsy pro budoucí připojení panelů sluneční baterie.
Astronauti vystoupili z raketoplánu Discovery ještě dvakrát a dokončili propojení nově instalovaných prvků s modulem Unity a zajistili vyklopení všech volných segmentů nosníku, které byly z přepravních důvodů sklopeny nebo složeny k boku nosníku. Astronauti nově připojený tunel PMA-3 a Z1 zpřístupnili i z vnitřku stanice a zkontrolovali funkčnost všech nových propojení.
Raketoplán Discovery se od ISS odpojil 20. října a po obletu stanice a pořízení podrobné fotodokumentace se odsunul do bezpečné vzdálenosti. Na Zemi se raketoplán vrátil 24. října, když přistál na dráze základny Edwards AFB v Kalifornii (na Floridě nemohl přistát pro nepříznivé povětrnostní podmínky).
V té době již vrcholily na ruském kosmodromu Bajkonur přípravy ke startu první stálé posádky na ISS. Jejím velitelem byl americký astronaut William Shepherd a členy byli Jurij Gidzenko (ten byl velitelem lodi Sojuz TM-31 během jejího samostatného letu) a Sergej Krikaljov. Nosná raketa Sojuz startovala 31. října 2000 a kosmická loď Sojuz TM-31 se k modulu Zvezda připojila 2. listopadu.
V prvních dnech letu se posádka věnovala zejména "zabydlování" stanice - vybalovala zásoby a zařízení a postupně uváděla do provozu všechny systémy stanice, které během letu bez posádky byly mimo provoz. Mezi prvními to byl systém Vozduch pro regulaci obsahu oxidu uhličitého v atmosféře stanice a palubní záchod.
18. listopadu se ke stanici připojovala nákladní loď Progress M1-4, u které ale došlo k poruše naváděcího systému Kurs a Gidzenko musel manévr připojení řídit ručně z ISS. Na druhý pokus se přiblížení a spojení zdařilo. Nákladní Progres dopravil na stanici zásoby potravin, pohonné hmoty, kyslík, spotřební materiál, náhradní díly i osobní balíčky pro členy posádky. 4lenové posádky tak vykládce a ukládání nákladu do prostor stanice věnovali několik dní.
Na začátku prosince 2000 se ke stanici připojil raketoplán Endeavour, který přivezl ke stanici nové panely slunečních baterií a radiátory pro chladicí systém. Astronauti z raketoplánu při třech výstupech baterie i radiátory úspěšně nainstalovali na nosník P6 a ISS tak získala mohutný zdroj elektrické energie. Doposud nemohly být vzhledem k jejímu nedostatku zapnuty některé experimenty a některé systémy pracovaly jen omezenou dobu. Raketoplán přivezl první posádce také zásoby a vědecké přístroje a naopak na zemi odvezl vzorky z experimentů a některé zařízení k provedení expertiz.
Dalším přírůstkem ISS byl americký laboratorní modul Destiny, který vezl raketoplán Atlantis v únoru 2001. Raketoplán byl k ISS připojen od 9. do 15. února a astronautům z jeho posádky se podařilo při třech výstupech do vesmíru splnit všechny naplánované činnosti. Hlavní z nich bylo připojení modulu Destiny a jeho propojení s ostatními částmi stanice. Kromě toho bylo na ISS dopraveno asi 1500 kg materiálu a na Zem bylo odvezeno 380 kg (včetně odpadu a demontovaných zařízení).
První expedice na Mezinárodní kosmickou stanici končila v březnu 2001. Raketoplán Discovery (let STS-102), který startoval z Cape Canaveral 8. března, přivezl na ISS členy Expedice 2 - Usačev, Helmsová, Voss - a zpět na zemi odvezl Expedici 1. Raketoplán s členy první stálé posádky přistál na dráhu letiště Kennedyho kosmického střediska na Floridě 21. března 2001. William Shepherd, Jurij Gidzenko a Sergej Krikaljov se tak vrátili na zem po téměř 141 dnech pobytu v kosmickém prostoru.
HLAVNÍ PRAMENY:
[1] K. Pacner, A. Vítek: Půlstoletí kosmonautiky, Epocha, Praha 2008
[2] A. Vítek: Mezinárodní kosmická stanice - in: Vesmír, ročník 2000, číslo 3
[3] http://www.lib.cas.cz/space.40/
-----
Příště: Sovětský konstruktér Michail Jangel; plánované zveřejnění: 11.6.2012.
