Německá balistická raketa A-4, více známá pod označením V-2 (z Vergeltungswaffe = zbraň odvety), byla první velkou kapalinovou raketou, která zasáhla do bojů ve druhé světové válce.
Raketa V-2 na zkušebním stanovišti základny v Peenemünde
Raketa V-2 je nejznámější vojenskou raketou vůbec a její technické parametry jsou velmi často uváděny. Proto se v následujícím článku zmíním o méně známých skutečnostech kolem této nacistické zbraně, která se po druhé světové válce stala podkladem pro rozvoj budoucích raket jak pro vojenské účely, tak i pro kosmické rakety.
S ideou kapalinové rakety pro dálkové bombardování vystoupila skupina kolem Wernhera von Brauna už někdy v roce 1938, kdy byla dokončena konstrukce rakety A-5, ale skutečně se na nové zbrani začalo pracovat až mnohem později. Hitler sice na začátku války v září 1939 prohlásil, že k vítězství může přispět jakákoliv zbraň, kterou nemá nepřítel, ale teprve v průběhu roku 1942 jsou na raketu uvolněny dostatečné finanční a další prostředky. Von Braun dokonce dosáhne toho, že z fronty jsou staženi kvalifikovaní odborníci na zajištění výroby. Raketu pro bojové nasazení ovšem vyráběli za nelidských podmínek vězni z koncentračních táborů a o V-2 se hovořilo, že při její výrobě zahynulo více lidí, než při výbuších jejich hlavic. První vězňové se do podzemní továrny Dora u Nordhausenu dostali v srpnu 1943 a během následujících měsíců zde pracovalo na 6000 vězňů. Část se věnovala výrobě, další část pak výstavbě podzemního komplexu.
Na vývoji rakety V-2 ve výzkumném středisku v Peenemünde pracovala řada specialistů, kteří byli vedeni von Braunem (díky tomu je pak konstrukce rakety připisována jen von Braunovi a "zapomíná" se na další členy vývojového kolektivu). Přes různé překážky se podařilo na jaře 1942 připravit k letové zkoušce první prototyp. Ale 18. března 1942 při statickém testu motoru na vypouštěcím stole došlo k explozi a plánovaný letový test musel být odložen.
K novému pokusu o vypuštění byla raketa V-2 připravena v červnu, ale ani tento pokus nepřinesl úspěch. A nejinak se vedlo i třetímu prototypu, který havaroval 16. srpna v okamžiku vzletu. V souvislosti s haváriemi se dokonce objevily snahy celé středisko v Peenemünde zrušit, ale vývoj na východní frontě ukazoval na potřebu změny - a tou mohly být právě rakety. Neúspěchy ale vedly i k tomu, že vrchní velení považovalo exploze raket za sabotáž. Nikdo si nedokázal představit technické problémy, jež museli konstruktéři řešit.
Naštěstí pro celý HVP Peenemünde se 3. října 1942 zdařilo vypuštění čtvrtého prototypu V-2. Raketa V-2 výrobního čísla 004 přitom dolétla po necelých pěti minutách letu do vzdálenosti 193 km a její odchylka od určené osy letu byla pouze 4 km. Raketa během letu vystoupila do výšky 84,5 km a stala se tak prvním objektem vyrobeným lidskou rukou, který se přiblížil hranici vesmíru; její maximální rychlost dosáhla 4824 km/hod., tj. asi pětinásobek rychlosti zvuku. Ostatně Walter Dornberger, velitel vývoje na výzkumné základně Peenemünde, v tento den řekl, že "tento třetí říjen roku 1942 je prvním dnem nové éry dopravy a začátek cesty do vesmíru..."
Následující raketa odpálená 21. října doletěla jen do vzdálenosti 147 km (při dosažené výšce 40 km). Příčinou menšího výkonu byla porucha plynového generátoru v 66. vteřině letu. V dalších měsících probíhaly zkušební lety, při nichž se dařilo dosahovat lepších výkonů a rovněž se dařilo zpřesňovat dopady hlavic do cíle. Do června 1943 tak proběhl 31 zkušební let a většina byla víceméně úspěšná. Samozřejmě se vyskytly i havárie. Jedna z nich, z 12. prosince 1942, mohla mít neblahé důsledky pro vybavení základny. Motor rakety číslo V-9 po 4 vteřinách letu ztratil tah a raketa se ve dvoumetrové výšce téměř zastavila a poté zamířila ke kontrolnímu středisku. Ve výšce asi 50 metrů zcela selhalo řízení a raketa se začala kolébat ze strany na stranu. Krátce potom došlo k explozi, odtrhl se kryt ocasní sekce se stabilizátory a hořící raketa dopadla několik desítek metrů za kontrolní středisko.
Poměrně úspěšné testy vedly k rozhodnutí zařadit raketu do sériové výroby - toto rozhodnutí padlo 26. května 1943. Sériová výroba se ale rozbíhala pomalu a první rakety byly dokončeny až koncem roku 1943. První sériově vyrobenou raketu (výrobní číslo MW 17003) odpálili v Peenemünde 27. ledna 1944, ale raketa tři vteřiny po zapálení motoru, ještě na startovním stole, vybuchla. Inženýr Hartmut Kütchen to komentoval slovy: "Právě jsme vyhodili milión marek za nástroj, který má cenu malého motocyklu."
V září 1943 Wernher von Braun informoval armádní velení o posledních pokusných startech rakety V-2. Z deseti letů bylo při šesti z nich dosaženo vzdálenosti větší než 240 km a pět z nich mělo v cíli rozptyl menší než 2,5 km. Tato zpráva byla podkladem pro prohlášení Adolfa Hitlera, který na zasedání generality 10. září oznámil, že nasazení odvetných zbraní se dá očekávat do konce ledna 1944. Později ministr propagandy Goebbels řekl, že "vůdce má s raketou dalekosáhlé úmysly a je přesvědčen, že za jistých okolností bude schopen s její pomocí zvrátit vývoj války s Anglií; Londýn bude smeten a Británie donucena kapitulovat".
Ovšem limitujícím faktorem byl pomalý náběh výroby raket V-2 v podzemní továrně Dora. Teprve v dubnu 1944 se výroba dostala do pohybu a za první měsíc bylo vyrobeno 253 kusů raket A-4. V květnu 1944 bylo vyrobeno 437 kusů, v červnu jen 132 kusů, v červenci pouhých 86 kusů a teprve od srpna se výroba začala dostávat do obrátek - srpen 1944 přinesl 374 dohotovených raket.
K prvnímu bojovému nasazení rakety V-2 došlo 8. září 1944. První raketu odpálila v 11:00 hod. baterie 444 z postavení u Houffalize na Paříž; raketa dopadla v Charentonneau na jihovýchodě města a zabila 6 lidí a dalších 36 zranila. První střelu proti Londýnu vystřelila téhož dne v 18:35 hod. dělostřelecká baterie 485 z postavení u Wassenaaru. Raketa dopadla v 18:43 na Stavely Road v londýnském Chiswiku a zabila tři osoby (63letou Adu Harrisonovou, tříletou Rosemary Clarkeovou a Bernarda Browninga) a dalších 17 lidí zranila. Poslední střely V-2 na Anglii byly odpáleny 27. března 1945. Během celé kampaně bylo odpáleno směrem na Londýn celkem 1359 raket V-2, z toho 1115 doletělo na britské území a na teritoriu Londýna bylo zaznamenáno 517 zásahů. Rakety při explozích usmrtily 2724 osob a dalších 6476 zranily.
(Poznámka: v různých materiálech se údaje o počtu střel i obětí různí.)
Přestože tedy byly značné materiální škody a ztráty na lidských životech, hodnotil Freeman Dyson účinnost raketového ostřelování Londýna takto: "Věděli jsme, že německé síly v boji na všech frontách zoufale potřebují letadla a rakety V-2 nám nedělaly žádnou vojenskou škodu. Z našeho pohledu byl raketový program skoro tak dobrý, jako kdyby Hitler přijal politiku jednostranného odzbrojení."
HLAVNÍ PRAMENY:
[1] T. Furniss: Historie kosmických lodí, Naše Vojsko, Praha 2006
[2] J. Kroulík, B. Růžička: Vojenské rakety, Naše vojsko, Praha 1985
[3] P. Lála, A. Vítek: Malá encyklopedie kosmonautiky, Mladá fronta, Praha 1982
[4] K. Pacner: Na obou březích vesmíru, Čs. spisovatel, Praha 1968
[5] P. Toufar: Uskutečněné fantazie, Práce, Praha 1978
[6] T. Přibyl: Podzemní továrna Dora - in: Letectví a kosmonautika, ročník 2006, číslo 4
[7] http://history.msfc.nasa.gov/vonbraun/bio.html[8] http://www.astronautix.com
-----
Příště: Události v kosmonautice; plánované zveřejnění: 4.4.2012.
