Některé výsledky amerických raketoplánů

Ve čtvrtek 21. července se úspěšným přistáním raketoplánu Atlantis završil program Space Shuttle. Posledním letem raketoplánu se uzavřela více než třicetiletá kapitola pilotovaných kosmických letů.

Raketoplán DiscoveryCredit: NASA

Nebudu se zabývat přínosem programu pro vědu a techniku - ten je nesporně obrovský, ale podívám se na třicetiletou éru amerických raketoplánů z pohledu statistických dat.

Pro plnění programu bylo postaveno celkem sedm strojů. První z nich OV-098 Pathfinder sloužil pro pozemní výcvik posádek, druhý OV-101 Enterprise byl používán pro lety v atmosféře a pro vibrační zkoušky sestavyy raketoplánu s vnější nádrží a urychlovacími motory. Pro lety na orbitu bylo postaveno pět raketoplánů: OV-099 Challenger, OV-102 Columbia, OV-103 Discovery, OV-104 Atlantis a OV-105 Endeavour. Všech 135 letů do kosmu bylo odstartováno z Kennedyho kosmického střediska na Floridě - ze startovních komplexů LC-39A a LC-39B - k přistání bylo využito přistávacích drah na Cape Canaveral (78 krát), na Edwards AFB v Kalifornii (54 krát), ve White Sands v Novém Mexiku (jednou) a ve dvou případech skončil let raketoplánů havárií.

Při dvou zmíněných haváriích zahynulo celkem 14 astronautů, z toho 13 Američanů a první izraelský astronaut I. Ramon. K první havárii došlo 28. ledna 1986, když 73 vteřin po startu raketoplánu Challenger k letu STS 51-L došlo k explozi vnější nádrže; jako prvotní příčina nehody bylo zjištěno vadné těsnění mezi segmenty urychlovacího bloku SRB (Solid Rocket Boosters). Díky vadnému těsnění pak došlo k uvolnění SRB, který narušil celistvost vnější nádrže a výsledkem všeho byl tragický konec letu. Ke druhé nehodě došlo 1. února 2003 při návratu raketoplánu Columbia z šestnáctidenního letu STS 107. Hlavní příčino nehody bylo poškození tepelné ochrany raketoplánu na náběžné hraně křídla. Mimochodem závěrečná zpráva z vyšetřování havárie byla zveřejněná 26. srpna 2003 a obsahuje 248 stran a v září oznámil administrátor NASA O'Keefe, že náklady na likvidaci trosek havárie a vyšetřování přesáhly 387 miliónů dolarů a Federální úřad pro mimořádné události vynaložil na hledání trosek a vyčištění zasažené oblasti nejméně 235 miliónů dolarů.

Ale vraťme se k úspěchům. Raketoplány během třiceti let a 135 letů celkově nalétaly 1330 dní 16 hodin a 17 minut. Z toho jednotlivé stroje:
Discovery - 364 dní 22 hodin 26 minut během 39 letů;
Atlantis - 306 dní 12 hodin 56 minut během 33 letů;
Columbia - 300 dní 17 hodin 40 minut během 28 letů;
Endeavour - 296 dní 3 hodiny 17 minut během 25 letů a
Challenger - 62 dní 7 hodin 56 minut během 10 letů.
Malá poznámka k časovým údajům: v literatuře se setkáváme s různými časovými údaji o délce trvání letu raketoplánů; rozdíly vznikají tím, že někteří autoři považují za konec letu první dotyk podvozku s přistávací drahou, jiní preferují čas úplného zastavení raketoplánu. Např. při letu STS-1 trval doběh 66 vteřin, u STS-2 byl doběh 53 vteřin a u STS-3 byl doběh 84 vteřin (to byl jediný případ přistání na letišti Northrup Strip základny White Sands).

Na palubách všech raketoplánů se vystřídalo celkem 355 lidí ze 16 zemí (včetně těch, kteří startovali na ruských Sojuzech a raketoplánem se vraceli na zem). Nejčastěji (sedmkrát) letěli v raketoplánu Jerry Ross a Franklin Chang-Diaz ve funkcích letových specialistů a dalších osm, včetně jedné ženy (Susan Helms[ová]), letělo šestkrát. Pětkrát letělo v raketoplánu 19 lidí, čtyřikrát 49, třikrát 62, dvakrát 98 a jednou 117; celkem tak bylo využito 852 míst. Pokud se týká státní příslušnosti, tak členové posádek pocházeli ve 293 případech z USA, 20 z Ruska, 7 z Francie, Německa, Japonska a Kanady, 5 z Itálie a po jednom ze Švýcarska, Španělska, Švédska, Nizozemska, Belgie, Saúdské Arábie, Ukrajiny, Izraele a Mexika. Z celkového počtu bylo 308 mužů a 47 žen (z toho 42 Američanek).

Nejdelším letem v historii misí raketoplánů byle expedice raketoplánu Columbia STS-80, která trvala 17 dní 15 hodin 53 minut (od 19.11.1996 do 7.12.1996) a zúčastnilo se jí pět amerických astronautů (velitelem byl Kenneth Cockrell). Naopak nejkratší misí byl druhý zkušební let raketoplánu Columbia STS-2 v roce 1981, jež trval 2 dny 6 hodin 13 minut, těsně následován vůbec prvním letem téhož raketoplánu při misi STS-1 s dobou trvání letu 2 dny 6 hodin 20 minut.

Raketoplány létaly na oběžné dráhy k autonomním letům, při nichž byly vynášeny nejrůznější družice a sondy (včetně nejznámějšího Hubbleova kosmického teleskopu, který také posádky raketoplánů průběžně opravovaly), ale devětkrát se také připojily k ruské orbitální stanici Mir a 37krát k Mezinárodní kosmické stanici. Ostatně bez raketoplánů by nebylo možné ISS postavit, protože v současnosti neexistuje na světě podobný dopravní prostředek, který je schopen vynášet do kosmu tak objemné díly. Raketoplány vynesly na oběžné dráhy asi 180 různých objektů, jejich celková hmotnost převyšuje 1600 tun. A na Zemi z kosmu přivezly také 53 objektů, včetně porouchaných telekomunikačních družic, které byly po opravě znovu vyneseny do kosmu.

Po návratu Atlantisu řekla americká senátorka Eddie Bernice Johnson[ová]: "I když dnešní přistání raketoplánu Atlantis představuje významný milník v kosmickém programu USA, je to jen uzavření jedné kapitoly. Odchod raketoplánů nesmí a nemůže být považována za konec vesmírného programu Spojených států. Náš vesmírný program je investicí do budoucnosti tohoto národa."