- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Stréko, mate mócho na repáku. Jsem Sokolovan, možná je to chebné...
Kdysi jsem zavital na Domazlicko, bohuzel jen na kratko, chodske nareci jsem nenasel. Rodina meho otce mluvila doma "po nasem", pak vsichni presedlali na cestinu, jen v rodinnych slezinach si vypraveli slonzacke vtipy. Take jsem jako dite zazil nareci na Slovacku. Mnoha nareci ted mizi, nektere skutecne jazyky uz prakticky vymizely ~ keltske, luzicke, severoamerickych domorodcu.
Děkuji autorovi za fundovaný úvod do nářečí mého rodného kraje. Přesto si dovolím s něčím málo nesouhlasit a něco doplnit:
Hanácká náhrada české hlásky ú nebo dvojhlásky ou je prakticky výlučně ve tvaru ó, jak autor uvádí. Tedy brouk - brók, úkol - ókol. Ale pozor, verze s písmenem h na začátku již nepatří do nářečí hanáckého, nýbrž horáckého. Odtud tedy rozdíl mezi verzemi slova upadnout: Hanácky opadnót, horácky hopadnót. Výjimečně je hláskou o nahrazena také hláska i, přičemž dochází i k dalším změnám ve slově a to včetně rodu: Česky břicho, hanácky břoch.
Procvičme si rozdíl mezi nářečími na hanácké říkance:
Hanácky: Ovázale antikrista o potynky o plota a on se jim ocaploval a otekl jim za homna.
Horácky: Hovázale antikrista ho potynky ho plota, a hon se jim hocaploval a hotekl jim za homna.
Český překlad: Uvázali antikrista u putýnky u plotu, a on se jim ukroutil a utekl jim do vedlejší ulice (eventuálně dozadu, pryč).
Budu rád, když se autor rozboru hanáckého nářečí bude dále věnovat, neboť toto etnografické unikum stejně jako mnohá další nemilosrdná globalizace ničí a není kde si stěžovat.
Hanácké překlad: Bodo rád, ešle se autor rozboro hanácké řeče bode furt dál věnovat, protože tahle etnografická zajimavost sténě jako mnohe dalši nemilosrdná globalizaca niči a néni kemo dát po čoni!
Jistě je tomu tak jak píšete. V řadě literatury se h na začátku slov přisuzuje k horáckému nářečí, ale, jak jsem uvedl v textu blogu, nářečí se liší vesnici od vesnice a v oblasti, jíž se můj rozbor věnuje (obce Borotín, Vanovice, Cetkovice) se h na začátku slov běžně používá - hopnót (upnout), hōcho (ucho), hóské (úzký), hóřada (ouřada). Rodilí mluvčí z uvedené oblasti to h na začátku slov používají! Proto také toto nářečí označuji jako malohanácké.
Jedná se o okrajovou oblast, kde se mísila nářečí hanácká (středomoravská) s nářečími českomoravskými a objevuje se i vliv němčiny (např. handlovat = obchodovat, šléfiř = brusič, verkē = nářadí). Za 1. republiky byla kolem nedalekého Jevíčka a vzdálenější Moravské Třebové silná německy mluvící menšina.
U nás se Vámi zmíněná říkačka říkala: "Hōvázalē Hanze Christa hō pōtynkē hō hōcha a von se jim hōcaploval a hōletěl do lesa."
nejlíp to my hanáci máme s vyjmenovanýmy slovy: me, mét, hmez, mélet sa, meš, meslet...