Je tu opět pátek a s ním přichází druhá část povídání o nářečí na Malé Hané, v němž se budu věnovat podstatným jménům rodu mužského.
Stejně jako v češtině označují v malohanáčtině podstatná jména názvy osob, zvířat a věcí nebo vlastností a dějů. Podstatná jména označující osoby nebo zvířata jsou životná a ostatní jsou neživotná; mluvnicky se rozdíl projevuje ve tvarech pro mužský rod. Životnost a neživotnost je kategorií mluvnickou a v řeči se stává, že slova životná označují věc neživou a naopak. Podle svého významu se podstatná jména rozdělují na jména obecná (hřébek - hříbek, leška - liška, kředla - poklička) a jména vlastní (Bohóš -Bohouš, Jevičko - Jevíčko, Ho svině - pojmenování místa mezi obcemi Borotín a Vanovice, kde podle lidového vyprávění zabilo divoké práce člověka).
Podstatná jména se stejně jako v češtině skloňují a jejich skloňování se dělí podle rodu do tří skupin - mužské (životné, neživotné), ženské a střední.
Pro mužský rod, tvrdé vzory, porovnáme vzor pán (pro rod životný) a hrad (pro rod neživotný):
| | | páni | páni |
|---|
| pána | | | |
|---|
| | | pánům | pánum |
|---|
| pána | pána | pány | |
|---|
| pane! | pane! | páni! | páni! |
|---|
| | | | |
|---|
| pánem | pánem | pány | |
|---|
1. p. hrad hrad hrady hrade
2. p. hradu hrado (lesa) hradů hradu
3. p. hradu hrado hradům hradum
4. p. hrad hrad hrady hrade
5. p. hrade! hrade! hrady! hrade
6. p. o hradu (v)o hrado o hradech (v)o hradech
7. p. hradem hradem hrady hradama
Poznámky ke skloňování:
Ve 3. a 6. p. koncovka -ovi se používá převážně jen u jmen osobních (k Honzovi, vo Pepkovi, vo Rudolfovi), naopak koncovka -o je vždy ve spojeních k páno Boho, vo pano dochtorovi.
V 5. p. se často používá i koncovka -o, např. hocho (hochu), neščastniko (nešťasníku), senko (synku).
V 1. p. mn. č. je koncovka-i téměř vždy o jmen, u kterých je v češtině používané -é, např. občané - občani, Italové - Itali, křesťané - křesťani nebo žadatelé - žadateli.
Pro 6. p. mn. č. je v češtině používáno na zámcích, v nářečí na zámkách, nebo řidčeji na zámcich.
V 7. p. mn. č. se občas vyskytuje pánma, hradma.
Pro mužský rod, měkké vzory, porovnáme vzor muž (pro rod životný) a stroj (pro rod neživotný):
1. p. muž mož muži moži
2. p. muže može mužů možu
3. p. mužovi, -i možovi, -o mužům možum
4. p. muže može muže može
5. p. muži! (otče!) možo! muži! moži!
6. p. o mužovi, -i (v)o možovi o mužích (v)o možich
7. p. mužem možem muži možema
1. p. stroj stroj stroje stroje
2. p . stroje stroje strojů stroju
3. p. stroji strojo strojům strojum
4. p. stroj stroj stroje stroje
5. p. stroji! strojo! stroje! stroje!
6. p. o stroji (v)o strojo o strojích (v)o strojich
7. p. strojem strojem stroji strojma, -ema
Poznámky:
Podle mož se skloňuje rovněž sódce (soudce), v 6. p. j. č. sódče; pokud má podstatní jméno mužského rodu koncovku, skloňuje se buď podle některého z předchozích vzorů nebo může přijímat koncovka podle skloňování vzoru předseda.
1. p. předseda přeceda předsedové přecedi
2. p. předsedy přecede předsedů přecedu
3. p. předsedovi přecedovi předsedům přecedum
4. p. předsedu přecedo předsedy přecede
5. p. předsedo přecedo předsedové přecedi
6. p. o předsedovi (v)o přecedovi o předsedech (slouzích) (v)o přecedech (slózich)
7. p. předsedou přecedó předsedy přecedama (invalidma i
invalidama)
To je ve stručnosti o podstatných jménech rodu mužského. Podrobnější výklad, včetně řady výjimek a odlišností by zabral několik stran textu a to zde na blogu myslím nemá význam.
Na závěr jedno přísloví: Gdeš chceš s vlkama bét, mosiš s nima vét (Když chceš s vlky být, musíš s nimi výt).
A příště se budu věnovat podstatným jménům rodu ženského.
