Lety do kosmu a já

Podtitul:  úvaha o mém celoživotním vztahu ke kosmonautice a raketové technice.-------------------------------------------------------------------------------------------------------

Před dvaapadesáti lety, ve středu 12. dubna 1961, zahájil člověk svoji cestu do kosmického prostoru. V tehdejším Sovětském svazu byla vypuštěna kosmická loď Vostok s kosmonautem Jurijem Gagarinem. V roce 2011 přijalo Valné shromáždění OSN rezuluci, která oficiálně vyhlásila 12. duben Mezinárodním dnem letů člověka do kosmického prostoru. Prvnímu kosmickému letu jsem se už v tomto blogu několikrát věnoval, ale tentokrát chci připojit svoji osobní vzpomínku na tento den ale i další významné události kosmonatiky.

V onu středu jsem jako desetiletý kluk přišel dřív ze školy a našel svoji matku sedět u rádia, což pro mne bylo značně nezvyklé, neboť rozhlas obvykle plnil jen roli "hlukového pozadí". Poslouchala jakýsi rozhovor a když mne uviděla, řekla: "Lidi jsou ve vesmíru"! Pro mnoho mých vrstevníků by taková zpráva byla stejně "důležitá" jako kdyby oznámila, že jisté JZD zvýšilo produkci obilí o 16 procent. Já ale v té době už asi dva roky sbíral všechno, co se napsalo o letech do vesmíru a musím říct, že v té době byl každý kosmický let v novinách a časopisech podrobně rozebírán. Materiálů bylo spousty a mnohé z toho, co jsem v té době četl, jsem pochopil až později s rostoucím vzděláním.

Ještě jsme nezmínil důvod svého předčasného příchodu ze školy - šel jsem se svým dědou na pohřeb nějakého příbuzného. A tak při smutečním pochodu vesnicí z domu zemřelého k místnímu hřbitovu se mi honily myšlenky nejen na nebožtíka, ale i na toho člověka, který v mých představách kroužil kolem Země. To jsem ale netušil, že první kosmický let už dávno skončil.

V roce 1961 (neexistoval internet a zprávy staré dva dny byly nejžhavější novinkou) jsem ještě několik týdnů po Gagarinově letu sbíral všechny dostupné noviny a časopisy - všechy, včetně odborných zemědělských (můj strýc byl předsedou JZD a tyto časopisy odebíral), se o prvním kosmickém letu zmínily. Bohužel tato sbírka o dva roky později během stěhování naší rodiny do České Třebové nenávratně zmizela. "Bylo toho moc," řekl mi otec o mnoho let později.

V následujícím roce odstartoval první Američan - John Glenn - k orbitálnímu pilotovanému letu. V československém tisku sice informace o tomto letu proběhly, ale vždy obaleny a "vylepšeny" informacemi o úspěšných sovětských kosmických pokusech. A jedna z informací o americkém astronautovi se mi obzvlášť líbila - jeho datum narození. Bylo (je a bude) na den přesně o třicet let menší než den mého narození.

Třetí silná vzpomínka je na přistání Američanů na Měsíci v roce 1969. Čerstvě osmnáctiletý jsem tehdy odmítl pozvání kamarádů na oslavu svých narozenin a po celou noc jsem sledoval přímý přenos Československé televize z této události. Pokud si správně vybavuji, byla to moje první "noční" a druhý den jsem prospal až do pozdních odpoledních hodin. Možná jsem zaspal důležité věci, ale ten pocit "být u toho" nemůže nic nahradit. Když dnes o přistání lidí na Měsíci čtu vždy si vybavím červencovou noc u televize.

Tyto tři události, jež jsem mohl bezprostředně sledovat, jednoznačně rozhodly o mém celoživotním zájmu o kosmonautiku, které se věnuji nepřetržitě od letů prvních Luniků k Měsíci (strašné - je to už přes padesát let). Přesto jsem po celý pracovní život vykonával povolání zcela odlišné - celnictví. Ale i zde se našla problematika související s mým koníčkem. Kosmická tělesa jsou sestavována z komponent vyráběných v různých zemí, nosné rakety nestartují ze zemí výroby a veškeré tyto přesuny jsou sledovány a kontrolovány orgány celních správ příslušných zemí. Do sféry působnosti celních orgánů patří i kontrola licencí a obchodu s vojenským materiálem a pokročilými technologiemi. Takže i v rámci svého povolání jsem si rozšiřoval obzory a pátral po informacích upravující problematiku dovozu, vývozu a tranzitu kosmické techniky. K tomu ještě upřesním: můj zájem je zaměřen na historii raketové techniky a kosmonautiky z hlediska "kdo, kdy, co" a mnohem méně se zajímám o "jak a proč". Jenže dnes: informace staré dva dny jsou již historie...

Autor: Jan Sedláček | pátek 12.4.2013 9:33 | karma článku: 14,21 | přečteno: 457x