Let kosmické lodi Vostok 2

Druhý sovětský pilotovaný kosmický let se uskutečnil v srpnu 1961 a na palubě kosmické lodě Vostok 2 byl kosmonaut German Stěpanovič Titov, který na oběžné dráze kolem Země strávil více než 25 hodin.

Titov v busu při cestě na startovní rampu

Po skončení prvního kosmického letu Jurije Gagrina v dubnu 1961 se v sovětských odborných kruzích rozpoutala (neveřejná) debata o tom, jak bude probíhat let druhé kosmické lodě, zejména se probírala otázka doby trvání. Gagarinův let prokázal, že člověk může přežít kosmický let, nyní se mělo prokázat, že je tam i schopen pracovat. Hlavní konstruktér a organizátor sovětské kosmonautiky Sergej P. Koroljov proto prosazoval jednodenní let, se kterým původně počítal už pro první let, velitel oddílu sovětských kosmonautů Nikolaj P. Kamanin si ale myslel, že optimem bude let trvající tři až čtyři oblety Země (takto dlouhý let připravovali v rámci programu Mercury také Američané). V době první kosmických letů nikdo totiž nemohl vědět, jaký vliv bude mít zátěž z letu na kosmonauta a zda kosmonaut bude při celodenním letu schopen orientace v prostoru a nepodlehne iluzím. Orientační potíže vedoucí až ke vzniku iluzí byly známy z leteckého prostředí, kdy vznikaly (a vznikají) během jednotvárného letu, nebo za letu v mlze nebo v mracích podle přístrojů. Kamanin se proto domníval, že od jednoho obletu k jednodennímu letu je příliš velký skok, právě s ohledem na to, že nejsou známy účinky beztíže a kosmického letu vůbec na lidský organismus. Přestože samotný let od startu až do návratového manévru probíhal automaticky, musel být člověk přítomný na palubě lodi připraven a schopen převzít ruční řízení. V diskusi nakonec zvítězilo doporučení Koroljova na jednodenní let, ale Kamanin si vymohl podmínku, že v případě, že se kosmonaut nebude cítit dobře, musí být připravena možnost sestupu z dráhy na druhém až sedmém obletu Země. Při dalších obězích už dráha letu vůbec neprochází sovětským územím a tak nejbližší další příležitostí k návratu je až šestnáctý oblet. Po definitivním rozhodnutí o délce experimentu se tedy od 20. května 1961 začal v Sovětském svazu jednodenní let do kosmu připravovat.To, že do kabiny druhé lodi Vostok usedne German S. Titov sice bylo dáno tím, že dělal náhradníka Gagarinovi při letu prvního Vostoku, ale přesto jeho delegace k letu musela projít schvalováním v nejvyšších státních a hlavně stranických kruzích. Jeho jmenování pak bylo oficiálně vyhlášeno státní komisí na kosmodromu Bajkonur krátce před startem.Nosná raketa Vostok (typové označení 8K72K; konfigurace E-103) odstartovala z rampy číslo 1 kazašského kosmodromu Bajkonur (Tjura Tam) 6. srpna 1961 v 9:00 moskevského času a vynesla na oběžnou dráhu kolem Země kosmickou loď Vostok 2. Na palubě lodi byl druhý sovětský kosmonaut German Stěpanovič Titov (podrobněji o něm je v mém článku "Sovětský kosmonuat G. S. Titov" - http://jamsedlacek.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=203569); náhradníkem pro tento byl určen Andrijan G. Nikolajev (1929 - 2004). Titovovi, jenž se po Gagarinovi a dvou amerických balistických "skocích" do vesmíru stal čtvrtým člověkem v kosmu, bylo v době letu necelých 26 let (narodil se 11. září 1935) a zatím zůstává nejmladším člověkem, který se kdy dostal do vesmíru. Hlavním úkolem druhého kosmického letu bylo získat poznatky o tom, jak působí jednodenní let (ve své době označovaný jako dlouhodobý) na lidský organismus, jakým způsobem ovlivňuje stav beztíže pracovní schopnosti kosmonauta a v neposlední řadě se studoval i vliv kosmického letu kombinovaný s pobytem ve stísněném prostoru na psychiku. Právě psychická stránka letu se ukázala, vedle potíží s vestibulárním aparátem, jako nejdůležitější faktor. Během prvních dvou obletů se Titov nadšeně dělil s pozemním střediskem o svoje pozorování Země a vesmíru a živě hovořil o stavu palubních přístrojů i o své dobré náladě. Při dalším obletu Země jeho nadšení opadlo a na dotazy řídicího střediska odpovídal neochotně a většino velice stručně. Lékaře to znepokojovalo a teprve poté, kdy s Titovem pohovořil jiný člen týmu kosmonautů Pavel Popovič, vyšlo najevo, že za tím stojí "kosmická nemoc". (V důsledku toho pak byla pro následující lety změněna metodika výcviku a tréninky se zaměřily především na vestibulární aparát.) Ukázalo se, že adaptace lidského organismu na beztížný stav není tak jednoduchá, jak se zdálo po prvním letu Jurije Gagarina.Na radu lékařů se poté Titov pevněji připoutal ke svému křeslu, nesledoval Zemi, která se v průzorech pohybovala (během letu totiž nebyl Vostok plně orientován a na dráze volně rotoval) a pokusil se chvilku si zdřímnout. Poté se kosmonautův stav vrátil téměř k normálu.V souladu s programem letu také kosmonaut poprvé v kosmu "obědval"; potravu přijímal už Gagarin při prvním letu, ale v tomto případě šlo jen o test, zda člověk bude schopen vůbec jíst a pít. Na 12:30 moskevského času bylo naplánováno první jídlo - oběd, ale vzhledem ke zdravotním obtížím k tomu došlo až později. Oběd tvořila tuba polévky - pyré, hlavní chod představovala tuba s masitou paštikou a na závěr byla tuba šťávy z černého rybízu. Každá tuba obsahovala 150 gramů kašovité hmoty a její obsah se vytlačoval (jako zubní pasta; i přijímání stravy kosmonauti museli natrénovat) přímo do úst. Obdobně byla složena i večeře (na šestém obletu), jejíž součástí byl i chleba, balený po jednotlivých soustech a snídaně v 5:45 následujícího dne. Na čtvrtém obletu lodi Vostok 2 také došlo k definitivnímu rozhodnutí, že let nebude zkrácen a bude trvat sedmnáct obletů Země. Jak už bylo řečeno, po sedmém obletu Země nelze uskutečnit přistání na území (tehdejšího) SSSR a navíc větší část dráhy probíhá nad oceány.Od 18:30 moskevského času (na osmém obletu) byl naplánován pro kosmonauta spánek, který měl trvat do 2:00 druhého dne (na 13. obletu). Během této doby byla kosmická loď mimo přímý dosah sledovacích stanic rozmístěných na území SSSR a nebylo možné s lodí komunikovat. Titov se krátce na desátém a jedenáctém oběhu probouzel, ale jinak nebyl spánek nijak beztíží ovlivněn; v průběhu spánku se jeho tep pohyboval od 53 do 65 úderů za minutu. Nakonec kosmonaut usnul tak tvrdě, že "zaspal" o 35 minut. (O jeho zaspání pak koloval vtip: "Proč Titov zaspal?" "Ale, koupil si budík z Jerevanu!")Na 16. oběhu byl Titov informován o návratovém manévru a hovořil s ním přímo hlavní konstruktér - S. P. Koroljov. Vlastní sestup se uskutečnil na konci sedmnáctého oběhu Země a stejně jako při letu prvního Vostoku i tentokrát probíhalo všechno zcela automaticky. Vostok 2 se bez zásahu kosmonauta zorientoval vzhledem ke Slunci (tento manévr Titov během letu dvakrát zkoušel ručně; poprvé na začátku letu, podruhé na sedmém obletu Země) a poté se zapálil brzdicí motor, který navedl loď na sestupovou dráhu. Stejně jako u předchozího letu nedošlo k bezproblémovému oddělení servisní části od kulové kabiny kosmonauta - oba moduly zůstaly spojeny kabely - a teprve účinkem dynamických sil při vstupu do hustějších vrstev atmosféry se obě části lodě od sebe oddělily. Brzdicí motor byl zapálen nad Afrikou a do atmosféry vstoupil Vostok 2 v prostoru nad Středozemním mořem. Ve výšce asi 7 km byl kosmonaut z kabiny katapultován a na zem se snesl na vlastním padáku a přistál na posečeném poli několik desítek metrů od železniční trati, po níž právě projížděl vlak směrem na Moskvu. Kosmonaut přistával ve skafandru, v němž byl po celou dobu letu.Krátce po přistání nedaleko Saratova k Titovovi přijela dvě auta z osady Krasnyj Kut a jedno z nich ho převezlo ke kabině Vostoku 2. U lodi, která byla od místa přistání Titova vzdálena asi 5 km, potom kosmonaut čekal na přílet záchranného oddílu. Mezi prvními členy oddílu byli i lékaři Jevgenij Karpov a Andrej Nikitin, kteří provedli první lékařské vyšetření po letu. Úspěšné ukončení druhého sovětského kosmického letu ukázalo, že člověk je schopen delší dobu pracovat v podmínkách kosmického letu a výsledky bylyvyužity při přípravě další letů do vesmíru.Stejně jako Jurij Gagarin tak i German Titov byl po svém kosmickém letu slavnostně přivítán v Moskvě a oslavován při manifestaci pracujících na Rudém náměstí. A z ochozu Mauzolea V. I. Lenina tentokrát už zdravili manifestující Moskvany, společně s představiteli strany a vlády, dva sovětští kosmonauti - Gagarin a Titov. Z druhého sovětského kosmonauta se zakrátko stala světově žádaná celebrita a jeho poletový program byl protkán řadou cest po zemích celého světa. Nejdříve navštívil NDR, Rumunsko, Mongolsko a několik dalších asijských zemí, mj. absolvoval měsíční turné po Indonésii, Barmě a Vietnamu.

Koncem dubna 1962 jako člen delegace Akademie věd odletěl do USA, kde byl 3. května společně s prvním americkým astronautem Johnem Glennem (který uskutečnil let po oběžné dráze) přijat prezidentem Johnem F. Kennedym a viceprezidentem Lyndonem Johnsonem.

HLAVNÍ PRAMENY:
[1] M. Codr: Sto hvězdných kapitánů, Práce, Praha 1982
[2] L. Lebedev, B. Lukjanov, A. Romanov: Synovia modrej planéty, Pravda, Bratislava 1974
[3] G. Šonin: Samyje pervyje, Molodaja gvardija, Moskva 1976
[4] G. Titov: Moje modrá planeta, Naše Vojsko, Praha 1976
[5] http://www.astronautix.com/astros/titov.htm[6] http://spacenet.h1.ru/astronaut/1/manexe002.htm[7] http://todayinspacehistory.wordpress.com/tag/titov/

-----
Příště: Kosmodrom Bajkonur; plánované zveřejnění: 8.8.2011.