Kosmonautické "průšvihy"

I kosmonauti (i astronauti, taikonauti a jiní -nauti) jsou obyčejní lidé - chybující a mající nejrůznější osobní vlastnosti. A právě proto se i na vesmírných cestách dopouštějí chyb, omylů a jiných "neřestí".

NASA

V dobách prvních pilotovaných kosmických letů byli kosmonauté (a samozřejmě i astronauté) považováni za vzory nejlepších lidí, a tak i výběr do týmů se do značné míry řídil touto tézí. V Sovětském svazu k tomu navíc přistupoval požadavek na patřičný třídní původ a hrdost na příslušnost k socialistickému táboru a komunistické straně. Kosmonauté tak byli představováni jako hrdinové, kteří jsou nejen nejlepší ve své neobvyklé profesi, ale i ve svém osobním životě. Americký NASA se současně snažil vytvořit dojem, že rodinný život všech astronautů je velice šťastný a tak se stávalo, že manželky (a s nimi celé jejich rodiny) prvních amerických astronautů žily ve stejné izolaci jako astronauti. Později nejedno "kosmické" manželství ztroskotalo, a to v důsledku tlaku okolí, nebo nežádoucí pozornosti vyvolané neobvyklým zaměstnáním mužů. Také první kosmonaut světa ruský pilot Jurij Gagarin, který byl oficiálně prezentován jako vzorný otec rodiny, při svých častých cestách po světě nebyl schopen vždy odolávat nebývalému zájmu žen o svou osobu. A jedno takové dobrodružství ze září 1961 bylo příčinou jeho zranění hlavy, které ho zřejmě diskvalifikovalo z dalšího kosmického letu.
I v prvních týmech kosmonautů docházelo k porušování disciplíny a někteří kosmonauté, kteří se podívali do kosmu, po návratu na Zem těžko nesli slávu (na niž nebyli připraveni) a podléhali nejrůznějším svodům. Druhý kosmonaut světa - German Titov - nedokázal ovládat svoji vášeň pro rychlou a nebezpečnou jízdu v autech a často se pouštěl do konfrontací s milicionáři. Svoji nekázeň předvedl Titov i během oficiální návštěvy Rumunska,kdy si během přejezdu do Brašova usedl za řidítka policejní motorky, která doprovázela kolonu s kosmonautem. Během desíti let, kdy byl v týmu sovětských kosmonautů (členem týmu byl od roku 1960 do roku 1970, přestože absolvoval jen jeden let do kosmu v roce 1961), dokázal shromáždit nejméně devět závažných dopravních prohřešků a v roce 1969 přišel o řidičské oprávnění (současně přišel o leteckou licenci).
Jiní sovětští kosmonauti (ale i Gagarin a Titov) propadli alkoholu a nejednalo se vždy o "létající" kosmonauty. Nejznámější a v literatuře nejčastěji uváděný případ je z roku 1963, kdy tři sovětští kandidáti na kosmonauty Ivan Anikejev, Grigorij Něljubov a Valentin Filaťjev (všichni členové prvního týmu sovětských kosmonautů) byli zadrženi vojenskou hlídkou v podnapilém stavu. To samo o sobě by nebylo v tehdejších sovětských podmínkách nic neobvyklého, ale trojice kosmonautů se vůči hlídce chovala velmi agresivně. To vedlo k incidentu, jenž se dostal až k veliteli pořádkové hlídky, který byl sice ochoten na konflikt zapomenout, ale za podmínky, že se kosmonauté omluví. Ti to s ohledem na svou domnělou výjimečnost odmítli a důsledkem toho bylo vyloučení všech tří z výcviku a z oddílu kosmonautů. Důsledkem vyloučení ovšem bylo, že jejich jména byla vymazána ze všech seznamů a byly "vyretušováni" z existujících fotografií. Něljubov měl potíže s alkoholem i později a v roce 1966 ho přejel u Vladivostoku vlak - opět opilého.
S alkoholem měli trable po návratu z kosmu také další sovětští kosmonauté (často se hovořilo o Nikolajevovi a Popovičovi). Ale nejen na ruské straně byly potíže s alkoholem; po návratu z Měsíce s ním měl problém také Edwin Adrin (v roce 1977 se nechal přejmenovat na Buzz, přezdívkou, již měl už od dětství, proto jsou v textech o něm různá jména). Některé prameny hovoří o tom, že neunesl to, že byl na Měsíci až jako druhý, jiné uvádějí, že hlavní vinou byla přílišná sláva, kterou nezvládl - mimochodem trojice z Apolla 11 po skončení karantény za padesát dní navštívila třicet zemí světa. Aldrin k této fázi svého života řekl, že "od okamžiku, kdy jsme se vrátili na Zem, se můj život obrátil vzhůru nohama". Aldrin se každopádně stal alkoholikem a ze závislosti se dokonce dvakrát léčil (jednou v rakouském Salzburgu). Aldrin je jediný z posádky Apolla 11, který se dnes nebrání veřejnému vystupování a je pravým opakem svých dvou kolegů Armstronga a Collinse, kteří se po krátkém čase stáhli do ústraní a na veřejnosti se objevovali pouze sporadicky.
S Aldrinem je spojen ještě jeden "případ". Aldrin si bez vědomí NASA vzal s sebou na Měsíc mešní víno a hostie, a stalo se to právě v době, kdy proti NASA probíhalo soudní řízení, aby se američtí astronauté během svých cest do kosmu zřekli jakýchkoli náboženských projevů. Soudní spor probíhal na základě žaloby na posádku Apolla 8, která z oběžné dráhy kolem Měsíce o vánocích 1968 citovala úryvek z Bible - několik prvních veršů z knihy Genesis.
Přestože jsou alkoholické nápoje od samotného počátku při kosmických letech zakázány, podařilo se kosmonautům občas nějaký alkohol do kosmických lodí propašovat. Podařilo se to například americkému astronautovi Walteru Schirrovi a přestože panuje "prohibice" i na kosmických stanicích, je možné ve fotoarchívu NASA spatřit snímek z roku 1977, který byl pořízen během americko-ruské mise na stanici Mir, a který zachycuje plechovku od piva (viz ilustrace k tomuto článku). A že se do kosmu občas dostanou lahvičky i s něčím ostřejším je veřejným tajemstvím.
Přestože měli kosmonauté ke každému kosmickému letu detailní výcvik, dopouštěli se ale během svých vesmírných cest i nepochopitelných chyb a omylů. Americký astronaut Scott Carpenter při letu Mercury MA-7 Aurora 7 v květnu 1962 zanedbal podrobně stanovený letový program a věnoval se fotografování východu a západu Slunce tak, že vyčerpal značné množství paliva, jež mu poté chybělo. A v závěru letu několikrát současně zapnul automatické a ruční řízení lodi, což opět vedlo ke zbytečné ztrátě paliva. Vzhledem k nepřesné orientaci před zapálením brzdicího motoru se také zpozdil se zahájením návratového manévru, takže minul plánované místo přistání o 465 kilometrů a byl vyloven vrtulníkem z USS Intrepid až tři hodiny po přistání (plaval na nafukovacím člunu nedaleko své kosmické lodi; nafukovací čluny se do výbavy dostaly po letu Liberty Bell 7, o níž bude řeč později). Novináři jeho chování během letu popsali jako "chování potrhlého amerického turisty, který za víkend projede deset hlavních měst a všechno chce stihnout". Po nepodařeném letu se Carpenter už žádného dalšího letu do vesmíru nezúčastnil (údajnou příčinou byla zlomenina ruky, kterou si způsobil v létě 1964 při jízdě na motorce) a v roce 1967 odešel z týmu astronautů NASA a začal se věnovat podmořskému výzkumu.
Nemalé problémy po přistání měla kabina Mercury MR-4 Liberty Bell 7 s astronautem Virgilem Grissomem. Po dopadu do oceánu se odstřelil kryt a do kabiny se nahrnula voda a kabina přes snahu záchranářů nakonec skončila na dně Atlantiku. Grissom se zachránil plaváním a následně byl vytažen z vody vrtulníkem. Po dopravě na letadlovou loď se astronaut dozvěděl, že nedaleko jeho přílby plující na vlnách byl spatřen třímetrový žralok. Původně panovalo přesvědčení, že kabinu "utopil" Grissom při nějaké neplánované akci, ale po vylovení kabiny v roce 1999 se prokázalo, že kryt se odstřelil samovolně.
Bez chybičky astronauta se neobešel ani první americký balistický let kabiny Mercury MR-3 Freedom 7 s Alanem Shepardem v květnu 1961. Před startem z nedostatku jiné činnosti astronaut měnil filtry v periskopu (kabina neměla průzor a pouze periskopem bylo možné pozorovat okolí) a při výměně šedého filtru zavadil o páčku katapultáže. Z obavy, aby v neforemných rukavicích skafandru neuvedl katapult do činnosti, ponechal na periskopu šedý filtr a po celý let tak mohl provádět pozorování jen v odstínech šedi. Po letech přiznal, že díky tomu nebyl schopen při pozorování země rozlišit mraky od pobřeží. (Více podrobností o jeho letu je v článku "První pilotovaný balistický let do vesmíru" - http://jamsedlacek.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=190197.)
Nakonec ještě tři události spojené s lety na Měsíc. V listopadu 1969 přistál na měsíčním povrchu modul Intrepid (Apollo 12) s astronauty Charlesem Conradem a Alanem Beanem. Hned při prvním výstupu na povrch došlo (oficiálně) k poruše televizní kamery, později vyšlo najevo, že Bean omylem namířil kameru přímo na Slunce a tím došlo ke zničení snímacího prvku. Po návratu Apolla 15 z mise byla celá posádka vyloučena z týmu astronautů, protože vyšlo najevo, že s sebou vezli na Měsíc reklamní předměty, což bylo v rozporu s pravidly NASA. V dubnu 1972 se po Měsíci procházeli a ve vozidle Rover projížděli (najeli celkem 28 km) astronauti John Young a Charles Duke z Apolla 16. Při jedné z vycházek Young kopl do kabelu a poškodil ho. Kabel byl součástí vědeckého experimentu, jež tak nemohl být dokončen.

HLAVNÍ PRAMENY:
[1] I. Budil, J. Dvořák: Vesmírné sny a skutečnosti, Naše vojsko, Praha 1983
[2] P. Lála, A. Vítek: Malá encyklopedie kosmonautiky, Mladá fronta, Praha 1982
[3] T. Přibyl: Mercury: Americké krůčky do vesmíru - in: Svět speciál, Extra Publishing, Brno 2009
[4] P. Toufar: Gagarin. Byl první?, Olympia, Praha 2011
[5] P. Toufar: Touha po hvězdách, Orbis, Praha 1976
[6] M. Traa: Člověk a vesmír. Historie a současnost, Rebo Productions CZ, Dobřejovice 2006
[7] http://www.nasa.gov/

-----
Příště: Historická výročí - červen 2011; plánované zveřejnění: 31.5.2011.