- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
G.G.Něljubov při výcviku
Grigorij Grigorjevič Něljubov (1934 - 1966) byl již v dubnu 1961 jmenován druhým náhradníkem prvního kosmonauta Jurije Gagarina; prvním náhradníkem byl German Titov, který později pilotoval kosmickou loď Vostok 2. Oběma letům i Gagarinovi a Titovovi bylo už věnováno několik článků tohoto blogu. Třetím sovětským kosmonautem se tedy měl ještě do konce roku 1961 stát právě Něljubov.
V létě 1961 byl jmenován pilotem kosmické lodi Vostok 3 a jeho úkolem bylo zůstat po tři dny na oběžné dráze, což mělo potvrdit, že člověk může delší dobu pracovat v podmínkách kosmického letu. Kosmonaut Něljubov se začal k plánovanému letu intenzivně připravovat od konce září 1961.
Koncem října ale hlavní konstruktér Sergej Koroljov rozhodl, že kosmická loď Vostok 3 nebude vypuštěna podle původního plánu, ale ušetřená kabina se použije v následujícím roce ke skupinovému letu. A tak byl 2.listopadu 1961 ukončen výcvik Něljubova k letu ve Vostoku 3 a celý let byl následně zrušen. Kosmonaut byl převeden do průběžného kosmonautického tréninku a byl prvním v řadě pro kosmický let.
Ještě v průběhu listopadu byla vytvořena skupina kosmonautů, která se začala připravovat ke skupinovému letu dvou lodí typu Vostok. Něljubov byl do skupiny zařazen a předběžně se předpokládalo, že bude pilotovat Vostok 3, který odstartuje první a později se do kosmu vypraví i kosmická loď Vostok 4. Výcvik probíhal nerušeně až do května 1962, kdy byl Něljubov z výcviku odvolán.
Oficiálním důvodem měly být zdravotní potíže (přesto Něljubov zůstal nadále členem týmu - v jiných případech zdravotních potíží byli kandidáti z oddílu vyřazováni), ale někteří autoři uvádějí jiný důvod: Sovětský svaz jako mnohonárodnostní stát potřeboval dokázat "nerozborné přátelství národů" žijících v SSSR, a proto byli veliteli kosmických lodí Vostok 3 a 4 jmenování Andrijan Nikolajev a Pavel Popovič - první byl Čuvaš, druhý Ukrajinec. Vedení sovětského kosmického programu se tak zavděčilo stranickým lídrům (zejména Chruščovovi), kteří tak mohli pilotované kosmické lety využívat k další propagandě. Podpora stranického vedení byla velice potřebná ve vztahu k armádě, která pilotované lety do kosmu nepodporovala.
Grigorij Něljubov tedy opět nezískal místo v kosmické lodi, ale nadále zůstával členem oddílu sovětských kosmonautů. Jeho naděje na kosmický let stále trvala - Koroljov již dříve prohlásil, že do kosmu se podívá všech dvacet členů první skupiny. V roce 1962 měl oddíl už jen sedmnáct členů - Bondarenko zahynul při výcviku a Kartašov s Varlamovem byli vyřazeni ze zdravotních důvodů. (Poznámka: z prvních dvacíti kandidátů se do kosmu nakonec podívalo celkem dvanáct lidí.)
Ale naděje na kosmický let se Něljubovovi rozplynuly už v roce 1963. Začátkem roku se s Anikejevem a Filaťjevem, dalšími dvěma členy prvního odddílu, dostali do konfliktu s vojenskou hlídkou. Hlídka je přistihla v podnapilém stavu a protože se všichni tři chovali arogantně, byli předvedeni na velitelství. Konflikt pokračoval i tam a výsledkem bylo písemné hlášení náčelníkovi vojenského útvaru, pod který kosmonauti patřili. Všem třem byla dána možnost ještě z průšvihu "vyklouznout" tím, že se omluví veliteli pořádkové hlídky, což ovšem budoucí kosmonauti považovali za nedůstojné a odmítli to.
Přestože se za Něljubova postavila stranická skupina kosmonautů, byl kosmonaut společně s Anikejevem a Filaťjevem k 17. dubnu 1963 z oddílu vyloučen. Koroljov mu dával naději, že by se mohl po určitém čase do oddílu vrátit, ale k tomu nikdy nedošlo. Přitom v jiných případech se ke kosmonautům tak přísně nepřistupovalo. Kupříkladu German Titov během svého zařazení do oddílu kosmonautů (1960 - 1970) stihl devět vážných konfliktů s příslušníky milice - příčinou byl alkohol nebo rychlá jízda (někteří autoři dokonce píší, že v jednom případě nehody došlo k vážnému zranění stopařky, kterou vezl).
Něljubov byl po vyloučení z oddílu kosmonautů přeřazen k vojenskému útvaru na Dálném Východě, kde létal na proudových stíhačkách. Přitom stále usiloval o návrat mezi kosmonauty, ale jeho snaha se míjela účinkem. Oddíl sovětských kosmonautů se od ledna 1963 rozšířil o nových patnáct adeptů a zřejmě nebyla potřeba oddíl kosmonautů dále rozšiřovat, byť o vycvičeného člověka.
Jednoho únorového rána roku 1966, zřejmě pod vlivem alkoholu, Něljubov odešel (oknem) ze svého bytu a na nedaleké železniční stanici skončil pod koly projíždějícího vlaku. Po jeho smrti se začalo spekulovat, že zahynul při zkoušení nové vojenské techniky - přispělo k tomu i to, že na jeho pomníku bylo uvedeno, že zahynul při plnění vojenských povinností. A objevili se i "svědci", kteří tvrdili, že tělo Něljubova bylo ohořelé.
Od roku 1986 (po nástupu Michaila Gorbačova do čela strany a vlády) usilovala Něljubovova manželka o to, aby mohla pro Něljubova postavit pomník v jeho rodném kraji a uvést tam, že byl kosmonautem. Trvalo jí šestnáct let, než se podařilo získat veškerá povolení a v prosinci 2002 byl pomník v obci Kremovo zřízen. Pod ním jsou uloženy některé osobní věcí Něljubova a prsť z hrobu, kde byl v roce 1966 pochován.
-----
Příště: Historická výročí - listopad; plánované zveřejnění: 31.10.2011.
Další články autora |