Kosmonaut číslo 3, který neletěl

Na podzim 1961 vrcholily v Sovětském svazu přípravy na třetí pilotovaný kosmický let. Pilotem lodi Vostok 3, která měla tři dny kroužit kolem Země, byl jmenován G. G. Něljubov.

G.G.Něljubov při výcviku

Grigorij Grigorjevič Něljubov (1934 - 1966) byl již v dubnu 1961 jmenován druhým náhradníkem prvního kosmonauta Jurije Gagarina; prvním náhradníkem byl German Titov, který později pilotoval kosmickou loď Vostok 2. Oběma letům i Gagarinovi a Titovovi bylo už věnováno několik článků tohoto blogu. Třetím sovětským kosmonautem se tedy měl ještě do konce roku 1961 stát právě Něljubov.
V létě 1961 byl jmenován pilotem kosmické lodi Vostok 3 a jeho úkolem bylo zůstat po tři dny na oběžné dráze, což mělo potvrdit, že člověk může delší dobu pracovat v podmínkách kosmického letu. Kosmonaut Něljubov se začal k plánovanému letu intenzivně připravovat od konce září 1961.
Koncem října ale hlavní konstruktér Sergej Koroljov rozhodl, že kosmická loď Vostok 3 nebude vypuštěna podle původního plánu, ale ušetřená kabina se použije v následujícím roce ke skupinovému letu. A tak byl 2.listopadu 1961 ukončen výcvik Něljubova k letu ve Vostoku 3 a celý let byl následně zrušen. Kosmonaut byl převeden do průběžného kosmonautického tréninku a byl prvním v řadě pro kosmický let.

Ještě v průběhu listopadu byla vytvořena skupina kosmonautů, která se začala připravovat ke skupinovému letu dvou lodí typu Vostok. Něljubov byl do skupiny zařazen a předběžně se předpokládalo, že bude pilotovat Vostok 3, který odstartuje první a později se do kosmu vypraví i kosmická loď Vostok 4. Výcvik probíhal nerušeně až do května 1962, kdy byl Něljubov z výcviku odvolán.
Oficiálním důvodem měly být zdravotní potíže (přesto Něljubov zůstal nadále členem týmu - v jiných případech zdravotních potíží byli kandidáti z oddílu vyřazováni), ale někteří autoři uvádějí jiný důvod: Sovětský svaz jako mnohonárodnostní stát potřeboval dokázat "nerozborné přátelství národů" žijících v SSSR, a proto byli veliteli kosmických lodí Vostok 3 a 4 jmenování Andrijan Nikolajev a Pavel Popovič - první byl Čuvaš, druhý Ukrajinec. Vedení sovětského kosmického programu se tak zavděčilo stranickým lídrům (zejména Chruščovovi), kteří tak mohli pilotované kosmické lety využívat k další propagandě. Podpora stranického vedení byla velice potřebná ve vztahu k armádě, která pilotované lety do kosmu nepodporovala.

Grigorij Něljubov tedy opět nezískal místo v kosmické lodi, ale nadále zůstával členem oddílu sovětských kosmonautů. Jeho naděje na kosmický let stále trvala - Koroljov již dříve prohlásil, že do kosmu se podívá všech dvacet členů první skupiny. V roce 1962 měl oddíl už jen sedmnáct členů - Bondarenko zahynul při výcviku a Kartašov s Varlamovem byli vyřazeni ze zdravotních důvodů. (Poznámka: z prvních dvacíti kandidátů se do kosmu nakonec podívalo celkem dvanáct lidí.)

Ale naděje na kosmický let se Něljubovovi rozplynuly už v roce 1963. Začátkem roku se s Anikejevem a Filaťjevem, dalšími dvěma členy prvního odddílu, dostali do konfliktu s vojenskou hlídkou. Hlídka je přistihla v podnapilém stavu a protože se všichni tři chovali arogantně, byli předvedeni na velitelství. Konflikt pokračoval i tam a výsledkem bylo písemné hlášení náčelníkovi vojenského útvaru, pod který kosmonauti patřili. Všem třem byla dána možnost ještě z průšvihu "vyklouznout" tím, že se omluví veliteli pořádkové hlídky, což ovšem budoucí kosmonauti považovali za nedůstojné a odmítli to.
Přestože se za Něljubova postavila stranická skupina kosmonautů, byl kosmonaut společně s Anikejevem a Filaťjevem k 17. dubnu 1963 z oddílu vyloučen. Koroljov mu dával naději, že by se mohl po určitém čase do oddílu vrátit, ale k tomu nikdy nedošlo. Přitom v jiných případech se ke kosmonautům tak přísně nepřistupovalo. Kupříkladu German Titov během svého zařazení do oddílu kosmonautů (1960 - 1970) stihl devět vážných konfliktů s příslušníky milice - příčinou byl alkohol nebo rychlá jízda (někteří autoři dokonce píší, že v jednom případě nehody došlo k vážnému zranění stopařky, kterou vezl).

Něljubov byl po vyloučení z oddílu kosmonautů přeřazen k vojenskému útvaru na Dálném Východě, kde létal na proudových stíhačkách. Přitom stále usiloval o návrat mezi kosmonauty, ale jeho snaha se míjela účinkem. Oddíl sovětských kosmonautů se od ledna 1963 rozšířil o nových patnáct adeptů a zřejmě nebyla potřeba oddíl kosmonautů dále rozšiřovat, byť o vycvičeného člověka.

Jednoho únorového rána roku 1966, zřejmě pod vlivem alkoholu, Něljubov odešel (oknem) ze svého bytu a na nedaleké železniční stanici skončil pod koly projíždějícího vlaku. Po jeho smrti se začalo spekulovat, že zahynul při zkoušení nové vojenské techniky - přispělo k tomu i to, že na jeho pomníku bylo uvedeno, že zahynul při plnění vojenských povinností. A objevili se i "svědci", kteří tvrdili, že tělo Něljubova bylo ohořelé.

Od roku 1986 (po nástupu Michaila Gorbačova do čela strany a vlády) usilovala Něljubovova manželka o to, aby mohla pro Něljubova postavit pomník v jeho rodném kraji a uvést tam, že byl kosmonautem. Trvalo jí šestnáct let, než se podařilo získat veškerá povolení a v prosinci 2002 byl pomník v obci Kremovo zřízen. Pod ním jsou uloženy některé osobní věcí Něljubova a prsť z hrobu, kde byl v roce 1966 pochován.

-----
Příště: Historická výročí - listopad; plánované zveřejnění: 31.10.2011.