V roce 1967 začala Francie likvidaci své raketové základny Hammaguir v Alžírsku, kterou musela na základě Evianských dohod opustit do 1. července. Pro testování balistických raket měla k dispozici základnu nedaleko Bordeaux, ale ta nešla využívat pro starty velkých nosných raket.
Základna má sice otevřený střelecký sektor nad oceán, ale rakety mohou startovat jen západním směrem. Tím se podstatně snižuje nosnost raket (není využita dodatečná rychlost z rotace Země) a rovněž starty raket na přechodové dráhy ke stacionární dráze jsou vyloučeny. Tyto skutečnosti byly známy již dříve a tak francouzská CNES (Centre National d'Etudes Spatiales) už dlouho hledala vhodné místo pro výstavbu nového kosmodromu. Jako nejvhodnější z lokalit se jevil prostor u města Kourou ve Francouzské Guayaně. Francouzská vláda výběr schválila a rozhodnutí z 16. dubna 1964 bylo prvním krokem k vybudování nového kosmodromu.
Vybraná oblast je pro starty kosmických raket velice výhodná. Je blízko rovníku, čímž se nosná kapacita raket vypouštěných východním směrem ve srovnání se starty z Cape Canaveral zvyšuje asi o 20 procent a střelecký sektor mezi severem a jihovýchodem je otevřen nad Atlantský oceán. Startující raketa tam nepřelétá během prvních 3000 km nad žádným obydleným místem a vzlety z hlediska bezpečnosti jsou tak bezproblémové.
Místo pro kosmodrom bylo vytyčeno mezi městy Kourou a Sinnamary, v délce asi 25 km podél pobřeží, v místech odkud se směrem do vnitrozemí táhne hustý prales. Přestože se jedná o tropické území (střed oblasti je na 5,25° s.š.), je zdejší podnebí příznivé; průměrná denní teplota se pohybuje kolem 26°C, přičemž nejnižší bývá asi 19°C a nejvyšší zřídka přesahuje 35°C. Nevýhodou je ale vysoká relativní vlhkost, která se pohybuje mezi 80 a 90% a je tak velkým nebezpečím pro technická zařízení.
Výstavba základny a potřebné infrastruktury byla zahájena ještě v roce 1964. Pro potřebu kosmodromu musela být vybudována síť komunikací, elektrárna (s výkonem 7000 kW) a na vrcholku hory Mt Péres radarová stanice. V souvislosti s kosmodromem musel být rozšířen říční přístav v Kourou pro přijímání lodí s výtlakem 1500 tun (otevřen byl v dubnu 1966), modernizovalo se letiště v Rochambeau a v Kourou byla vybudována nová čtvrť pro pracovníky základny a moderní hotel.
Základní vybavení základny mělo být podle původních plánů postaveno v průběhu pěti let (do roku 1970) a mělo stát asi 500 miliónů francouzských franků. Už v počátku se ale počítalo s tím, že základna se bude i po roce 1970 dále rozšiřovat.
Jako první byl vybudován komplex sondážních raket, který měl pět odpalovacích stanovišť. Čtyři rampy byly určeny pro rakety s motory na pevná paliva, jedna rampa byla určená k odpalování kapalinových raket. První sondážní raketa odstartovala koncem roku 1967. Dále byl vybudován komplex pro raketu Diamant B a Diamant B.P4. První raketa Diamant odstartovala 10. března 1070 a vynesla na oběžnou dráhu družice DIAL/MIKA a DIAL/WIKA. Komplex byl později upraven pro rakety Ariane 1 až Ariane 3. Současně se stavěla odpalovací rampa pro plánovanou raketu organizace ELDO (European Launcher Development Organisation) Europa (ta však nikdy nebyla dokončena a organizace ELDO se v roce 1975 sloučila s ESRO do Evropské kosmické agentury). Startovní komlex pak byl v letech 1975 až 1978 rekonstruován pro rakety typu Ariane.
V současné době jsou na kosmodromu v Kourou (oficiální název Centre Spatial Guyanais) odpalovací rampy ELA-1 (ELV), ELA-2, ELA-3 a ELS. ELA-1 stojí na základech prvního stanoviště z šedesátých let a nyní je upravena pro vzlety rakety Vega; proto i nové označení ELV (l'Ensemble de Lancement Vega). Rampa ELA-2 byla do roku 2003 využívána pro rakety Ariane 4, ELA-3 je od roku 2008 využívána pro rakety Araine 5 a rampa ELS (l'Ensemble de Lancement Soyouz), též nazývaná Soyuz at CSG, je určena pro starty ruských raket typu Sojuz.
Celý guayanské kosmodrom v současnosti zabírá plohu kolem 96.000 hektarů a pracuje zde na 1300 zaměstnanců.
HLAVNÍ PRAMENY:
[1] P. Lála, A. Vítek: Malá encyklopedie kosmonautiky, Mladá fronta, Praha 1982
[2] M. Grün: Kosmodrom v pralese - in: Letectví a kosmonautika, ročník 1967, číslo 8
[3] http://www.cnes.fr/web/CNES-fr/672-centre-spatial-guyanais.php[4] http://envisat.esa.int/support-docs/csg.html
