Kosmická loď Liberty Bell 7

Americká kosmická loď Mercury byla určena pro let jednoho astronauta a byla mezi roky 1961 a 1963 použita k šesti pilotvaným misím. Ve dvou případech po balistické dráze a v dalších čtyřech na geocentrické dráze.

Kabina Liberty Bell 7www.cosmo.org/

O "druhých" v řadě se příliš často nehovoří a většinou jen odborníci nebo nadšenci znají podrobnosti o událostech či lidech, jež byli druzí. Třeba v případě letů na Měsíc to nejlépe vystihuje ačsto citovaná věta: "A kdo si pamatuje, kdo byl druhým na Měsíci?" Přesto se v kosmonautice musíme zaobírat i druhými, třetími atd. Každý let do vesmíru je svým způsobem jedinečný a zvláště v počátcích praktické kosmonautiky přinesl každý pilotovaný let do vesmíru něco nového - žádný nebyl prostým opakováním předchozího pokusu.
Při letu kabiny Mercury MR-4 (MR = Mercury - Redstone) pojmenoval americký astronaut Virgil I. Grissom svoji loď Liberty Bell 7. Liberty Bell (Zvon svobody) jako symbol Spojených států, sedmička pak vyjadřovala počet astronautů v prvním týmu NASA. Číslo sedm bylo v názvu všech pilotovaných lodí typu Mercury, které se vydaly do vesmíru. Podrobněji jsem o vývoji a konstrukci prvních amerických pilotovaných lodí psal v článku "Kosmická loď Mercury" (http://jamsedlacek.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=191254) a o letu Virgila Grissoma v článku "Druhý balistický let Mercury" (http://jamsedlacek.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=201972).
Americká kosmická loď Liberty Bell 7 byla oproti své předchůdkyni Freedom 7 upravena ve třech směrech.
První a nejviditelnější úpravou kosmické lodi s výrobním číslem 11 bylo nahrazení pozorovacího periskopu obdélníkovitým průzorem, který byl umístěn uprostřed vstupního průlezu - přímo v zorném poli astronauta. To umožnilo lepší vizuální orientaci o poloze lodi v prostoru, což bylo významné zejména pro následující orbitální lety. Na upravené lod zůstala zachována malá boční okénka o průměru 10 palců (tj. 25,4 cm). Druhou úpravou byla instalace výbušných prostředků na vstupní průlez; tato úprava měla za cíl urychlení nouzové evakuace astronauta z kosmické lodě odstřelením poklopu. Podobná úprava se sice předtím nikdy nezkoušela, ale příslušní pracovníci americké kosmické agentury považovali pro bezpečnost nutné tento příklop použít. Nálože k odpálení se iniciovaly astronautem po odstranění bezpečnostní pojistky a stiskem tlačítka silou větší než 25 N, druhou možností bylo dálkové odpálení z řídicího střediska. Při inicializaci zařízení se poklop o hmotnosti 23 liber (asi 10 kg) odděloval rychlostí 8 m/s.
(Poznámka: Instalace podobného zařízení na kosmické lodi Apollo by zachránilo astronauty, kteří uhořeli v lednu 1967 při požáru lodi Apollo 1. Použití výbušných systémů však bylo označeno jako velmi nebezpečné!)
Třetí úprava byla připravena opět s ohledem na budoucí orbitální lety a představovala drobné změny na ovládacím panelu, které umožňovaly jemné ovládání pohybu lodi při její orientaci v neforemných rakavicích kosmického skafandru. Novinkou byla i zvýšená rychlost oddělování od nosné rakety Redstone - u Liberty Bell 7 to byla rychlost 9 m/s, u předchozí lodi to bylo jen 5 m/s. Poslední úpravou vnitřního vybavení bylo dodatečné pěnové polstrování sedačky (pro každého pilota se zhotovovala individuálně) v oblasti hlavy, aby se snížily účinky vibrací působících při startu rakety na astronauta.
Jak známo, kabina Liberty Bell 7 absolvovala 21. července 1961 patnáctiminutový balistický let, který byl zakončen úspěšným přistáním na hladině Atlantiku. Celý let probíhal podle předem stanoveného programu a astronaut prováděl práce určené po dopadu na hladinu. Grissom později popsal svoji činnost po přistání: "Otevřel jsem čelní panel na helmě, odpojil hadici kyslíku z helmy a sundal jsem přilbu ze skafandru, uvolnil jsem hrudní, břišní a ramenní popruhy a připojené lékařské senzory. Potom jsem sroloval krční obrubu skafandru." Nato astronaut prováděl standardní úkony pro uvolnění průlezu, včetně deaktivace bezpečnostní pojistky výbušného systému umístěného v kanálu mezi vnějším a vnitřním těsněním poklopu, a zapisoval polohy všech ukazatelů a přepínačů na ovládacím panelu. Podle plánu astronaut čekal na pokyn z vrtulníky, aby uvolnil vstupní poklop. (Vrtulník předtím zavěsí kabinu na jistící lano a lehce ji zvedne z hladiny.) Než však přišel pokyn z vrtulníku, došlo k samovolnému odstřelu vstupního průlezu a do kabiny se začala valit mořská voda. Astronaut kabinu urychleně opustil a zachránil se plaváním. Podle prohlášení posádek záchranných vrtulníků odletěl poklop do vzdálenosti asi 1,5 metru od kabiny.
Záchranný vrtulník, který již měl kosmickou loď zavěšenou na laně, se snažil vyzvednout kabinu nad hladinu. Kabina zčásti naplněná vodou byla ale přiliš těžká a po jejím zvednutí nad hladinu hlásila kontrolka ve vrtulníku přetížení a přehřívání motoru. Záchranáři proto přeťali lano a Liberty Bell 7 se i s částí připojeného lana potopila na dno v místech, kde je hloubka kolem 4000 metrů. Potopení kabiny s sebou neslo ztrátu filmu, který obsahoval reakce astronauta na kosmický let a nejdůlěžitější ztrátou byl záznam stavu palubních přístrojů a poloh přepínačů po skončení letu. Veškerá ostatní data byla v reálném času telemetricky vysílána z kabiny sledovacím stanicím a bylo tak možné rekonstruovat průběh letu.
Kabina Liberty Bell 7 musela být odepsána a všeobecně se předpokládalo, že už nikdy nebude z moře vylovena. Muzeum Cosmosphere v kansaském Hutchinsonu začalo koncem sedmdesátých let studovat možnost získání kosmické lodi, která měla zkompletovat její sbírku amerických kosmických lodí (muzeum mělo ve svých sbírkách lodi Gemini i Apollo). Počátkem devadesátých let zahájil Max Ary, ředitel muzea, praktické pokusy o nalezení kabiny, ale během dvou krátkých expedicí se nepodařilo kosmickou lodí najít. Později ve spolupráci s Curtem Newportem, specialistou na hledání objektů na mořském dně, určili, že se kabina může nacházet někde ve vzdálenosti asi 144 km od Bahamských ostrovů na ploše o rozloze asi 60 km².
Na jaře 1999 byly za finanční podpory televizního kanálu Discovery Channel zahájeny průzkumné práce, které spočívaly v sonarovém sondování stanovené oblasti. Během několika týdnů bylo nalezeno celkem 88 objektů, jež by mohly být ztracenou kabinou. A 1. května téhož roku zahájila dálkově řízená miniponorka "Magellan 725" průzkum prvního z vytipovaných objektů. Ukázalo se, že hned první zkoumaný předmět je hledaná kabina Liberty Bell 7. Ale už při prvním podrobném průzkumu se přerušilo nosné lano ponorky a také ta skončila na mořském dně.
Po pár týdnech se expedice vrátila na moře s novou ponorkou "Ocean Discovery", která pokračovala ve snaze kabinu vyzvednout na hladinu. 20. července 1999 se podařilo připojit ke kabině kevlarové lano, s jehož pomocí pak byla utopená Liberty Bell 7 vytažena na palubu doprovodné lodi. (Stalo se tak právě v den 30. výročí přistání prvních Američanů na Měsíci.) Kabina pak byla umístěna do speciálního kovového kontejneru se slanou vodou a dopravena do přístavu na Cape Canaveral, kam doplula 21. července. Z Cape Canaveral byla kabina letecky přepravena do Hutchinsonu, kde byla v muzeu kosmonautiky zrestaurována a zakonzervována. Přitom  byla kabina postupně rozebrána na asi 25.000 dílů a každý z nich byl očištěn a zakonzervován. Během prací se zjistilo, že se voda dostala i do dílů, které měly být vodotěsné. Po skončení konzervačních prací pak byla kosmická loď znovu sestavena. Odhaduje se, že asi 90 procent nákladů na celou akci si vyžádala lidská práce. Vlastní zrestaurování lodi přišlo na více než čtvrt miliónu dolarů, přestože se na něm podílela i řada dobrovolníků. O celé akci natáčel Discovery Channel dokument, který byl nakonec zpracován do dvouhodinového dokumentárního filmu "In Search of Liberty Bell 7".
Rekonstruovaná kabina Liberty Bell 7 (i s částí nylonového lana, které bylo v roce 1961 použito při zachraňování kabiny) je dnes umístěna jako trvalý exponát v kansaském muzeu kosmonautiky Cosmosphere v Hutchinsonu. Předtím než byla kabina Liberty Bell 7 definitivně instalována v muzeu, byla součástí putovní výstavy, která po tři roky putovala po celých Spojených státech; mj. byla v roce 2006 součástí vystavených exponátů v návštěvnickém centru Kennedyho kosmického střediska na Cape Canaveral.

HLAVNÍ PRAMENY:
[1] (ek): Příběh Liberty Bell 7 - in: Letectví + kosmonautika, ročník 2000, číslo 15-16
[2] Result of the Second U.S. Manned Suborbital Space Flight, NASA, Washington 1961
[3] B. Shafer: Liberty Bell 7: Refurbishing Gus Grissom's Space Capsule at the Cosmosphere - http://ktwu.washburn.edu/journeys/scripts/1311c.html[4] http://www.astronautix.com/[5] http://history.nasa.gov/Apollo204/zorn/grissom.htm[6] http://www.cosmo.org/museum.cfm

-----
Příště: Historická výročí - srpen 2011; plánované zveřejnění: 31.7.2011.