Kosmická koloběžka

V prvních červnových dnech roku 1965 kroužila kolem Země americká kosmická loď Gemini 4 s velitelem Jamesem McDivittem a pilotem Edwardem Whitem. V letovém plánu byl také výstup jednoho astronauta - E. Whitea - do volného vesmíru.

E. White během výstupuNASA

Původní plán předpokládal, že astronaut do vesmíru jen nahlédne - umožňovala to konstrukce vstupních dveří kabiny, které se vyklápěly ven z kabiny a byly přímo před křeslem astronauta. Skutečný výstup měla realizovat až posádka některé z dalších lodí Gemini. Výstup sovětského kosmonauta Alekseje Leonova z března 1965, který prokázal, že člověk může pobývat ve skafandru mimo kosmickou loď, ale přiměl americkou kosmickou agenturu k revizi programu letu. NASA proto zařadil do letového plánu skutečný výstup do volného vesmíru a navíc přidal americkému astronautovi jednoduchý reaktivní prostředek, jenž mu měl usnadnit pohyb ve vesmíru. Prověřit možnost řízeného manévrování ve volném prostoru byl jedním z nejdůležitějších úkolů experimentu.

White vybavený "kosmickou koloběžkou" vystoupil po předchozí dekompresi kabiny Gemini 4 do volného vesmíru. Dekomprese celé kabiny byla nevýhodou konstrukčního řešení vstupních dveří a přinášela jedno velké nebezpečí: pokud by se astronautům nepodařilo po skončení výstupu dveře hermeticky uzavřít, byly by ohroženy jejich životy při návratu lodi do hustých vrstev atmosféry.

White se na kosmickou vycházku vydal vybavený zmíněnou "kosmickou koloběžkou", ale byl ještě k lodi připoután hadicí ze silikonového kaučuku, vyztuženou nylonovými a kovovými spirálami. Hadice nesloužila jen jako bezpečnostní prvek k zabránění nechtěného odletu do vesmíru, ale vnitřkem hadice procházel přívod kyslíku do astronautova skafandru (ve skafandru se stejně jako v kabině lodi používal čistý kyslík o sníženém tlaku) a kabel spojovacího systému společně s kabelem vedoucím od lékařských senzorů umístěných na těle astronauta. Spojovací hadice měla celkovou délku 7,5 metru a ohraničovala tak vzdálenost, do níž se astronaut mohl vzdálit.

Jak už jsem zmínil, astronaut byl pro výstup vybaven jednoduchým zařízením, kterým řídil svoji orientaci v prostoru. Zařízení bylo vybaveno tryskami na stlačený plyn a astronaut toto zařízení testoval. White provedl několik manévrů, ale pohyb s jejich pomocí nebyl vždy podle přání astronauta, protože výsledné síly nepůsobily vždy správně s ohledem na těžiště astronauta a nastávaly nepříjemné rotační pohyby.

Malá odbočka: Teoreticky potřebujeme k řízení pohybu ve všech směrech celkem osmnáct trysek - šest pro pohyb ve směru tří os (nahoru, dolů, vlevo, vpravo, dopředu, dozadu), tři páry trysek pro rotaci kolem tří os a další tři páry pro zastavení rotace (nebo rotace opačným směrem). Pozdější manévrovací autonomní jednotky pro pohyb astronautů ve volném vesmíru měly šestnáct trysek a jejich funkce byla řízena počítačem - astronaut byl jakýmsi cestujícím, který udá směr a čeká, jak si automatika s úkolem poradí.

White při svém výstupu do kosmického prostoru prokázal, že je možné, s jistým omezením, používat jednoduchý reaktivní přístroj k řízení pohybu (kosmickou koloběžku), ale současně přinesl poznatek, že při jejím používání se astronaut musí soustředit na správnou orientaci těla v prostoru, na přesné zacílení trysek vzhledem ke svému těžišti a nemůže se zabývat dalšími povinnostmi. Nevýhodné také bylo, že neměl obě ruce volné pro jiné operace. Výsledkem testu tedy bylo, že pokud bude astronaut využívat pro řízení pohybu podobná reaktivní zařízení, musí se jednat o automatický aparát upevněný na skafandru tak, aby astronaut nebyl jak jeho řízením, tak pracujícími tryskami omezován v další činnosti. White při hodnocení manévrovacího přístroje také konstatoval, že problémem byla malá zásoba paliva; po jeho vyčerpání musel další manévrování konat za využití spojovací hadice, což mu činilo značné obtíže.

Kosmická procházka Whiteho, plánovaná na čtvrt hodiny, se protáhla na 23 minut, přičemž dveře byly otevřeny po 36 minut. Výstup byl zahájen při letu nad Havajskými ostrovy, závěr probíhal po přeletu Kuby. White o skončení výstupu řekl, že to byl nejsmutnější okamžik jeho života. Po skončení experimentu astronauti zkontrolovali hermetické uzavření dveří (na zemi to dělá několik techniků - zde si museli astronauti vystačit sami a ještě k tomu byli v neforemných skafandrech) a opět naplnili vnitřní prostor lodi kyslíkovou atmosférou.

HLAVNÍ PRAMENY:
[1] P. Lála, A. Vítek: Malá encyklopedie kosmonautiky, Mladá fronta, Praha 1982
[2] P. Toufar, M. Balous: Cesty ke hvězdám, Albatros, Praha 1976
[3] Volný let vesmírem, Raketová koloběžka - in: Radar, ročník 1967, číslo 1
[4] http://www.hq.nasa.gov/office/pao/History/Apollo204/zorn/white.htm

------
Příště: Události v kosmonautice; plánované zveřejnění: 16.5.2012