V diskusi k jednomu článku věnovanému letu Sputniku 2 s Lajkou na palubě padla otázka: jak a kdy vlastně Lajka zahynula. Podívejme se tedy na otázku poněkud podrobněji.
Lajka během tréninku
Dlouhou dobu se na základě sovětských zpráv uvádělo, že Lajce, která ve Sputniku 2 startovala 3. listopadu 1958, byla po týdenním letu podána uspávací látka a poté byl přerušen přívod kyslíku do kabiny. Zvíře tak mělo být bezbolestně utraceno. Ještě v roce 1958 se objevily pochybnosti o korektnosti této informace a spekulovalo se, že zvíře zahynulo mnohem dříve. Odhady se různily od několika hodin do několika dnů a ještě v roce 1999 se v ruských médiích objevily zprávy, že Lajka zahynula čtvrtý den po startu na přehřátí. Smrt zvířete oznámil profesor Aleksej Pokrovskij na tiskové konferenci v Moskvě 15. listopadu 1957, ale někteří autoři uvádějí, že Moskva vydala zprávu o smrti Lajky už 10. listopadu.
První část otázky, jak Lajka zahynula je poměrně jasná. Pokusné zvíře uhynulo už několik hodin po startu a příčinou smrti bylo přehřátí organismu; Dmitrij Malašenkov v říjnu 2002 ale uvedl, že velký podíl na smrti fenky byl i stres z extrémní zátěže, kterou představoval beztížný stav. Malašenko uvedl, že zvíře bylo trénováno na přetížení, ale na beztížný stav je na Zemi není možné připravit. Údaj o nepřiměřeně vysoké teplotě dokládá telemetrický údaj o teplotě uvnitř kabiny se zvířetem dvě hodiny po startu - teplota v kabině se zvýšila na 40 °C. Termoregulační systém měl udržovat teplotu na 15 °C.
Poněkud složitější je odpověď na otázku: kdy Lajka zemřela?
Poslední telemetrické údaje o životních funkcích zvířete byly ruskými sledovacími stanicemi získány na třetím obletu Země, tedy asi 4 hodiny po startu. V knize "Sovetskij kosmos" je zveřejněn zápis z jednání ÚV KSSS z 10. listopadu 1957, kterého se mj. účastnili V. Rjabikov, S. Koroljov a M. Keldyš, a v přednesené informaci se uvádí: "Stav zvířete (psa) v počátcích letu byl uspokojivý. Na prvních třech obletech Země byl pulz a dýchání v normálu. Druhý den na 15., 16. a 17. obletu nebyly získány žádné údaje ze senzorů krevního tlaku, tepu a dýchání. EKG fungoval a podle jeho informací bylo zjištěno, že pes žije...
6. listopadu v 5 hodin ráno nebyly zaznamenány žádné životní projevy zvířete."
Oleg Ivanovskij, hlavní konstruktér Sputniku, který se později zapojil do přípravy prvních pilotovaných kosmických letů, v publikaci "Rakety i kosmos v SSSR" napsal, že činnost senzorů životních projevů Lajky byla se vší pravděpodobností ovlivněna beztíží. Telemetrická data byla vysílána i v době, kdy družice prolétala mimo dosah sovětských sledovacích stanic, ale nikdo je nemohl dešifrovat. A dále uvádí, že podle telemetrické informace z 6. listopadu bylo jasné, že Lajka zahynula, nejpravděpodobněji mezi 4. a 6. listopadem. O informaci podané na ÚV KSSS 10. listopadu uvádí, že se jednalo o předběžně zpracovanou informaci; podle detailního rozboru se ukázalo, že Lajka zemřela v prvním dni letu.
K vědeckým výsledkům prvních dvou Sputniků se vrátilo zasedání ÚV KSSS 1. března 1958 a informaci podávali A. Nesmejanov,N. Keldyš, S. Koroljov a A. Ščukin. Ve zprávě se mj. píše: "Výsledky letu Sputniku 2 ukázaly, že let po oběžné dráze přestálo zvíře uspokojivě. Data, která by bylo možné zpracovat, je nedostatek, protože dvě hodiny po startu se teplota v kabině zvýšila nad 40 °C, což byly podmínky ohrožující život zvířete."
