Gemini měla létat k Měsíci

Po vyhlášení "útoku na Měsíc" americkým prezidentem Johnem F. Kennedym v květnu 1961 dostala kosmická agentura NASA úkol dopravit astronauty na Měsíc do konce roku 1970.

Gemini upravená pro měsíční mise

Byl zpracován projekt Apollo, jehož cílem bylo přistání astronautů na povrchu Měsíce. Pozdější vývoj dospěl k realizaci výsadkového modulu, který se od mateřské lodi na oběžné dráze kolem Měsíce odpojil a přistál se dvěma astronauty na měsíčním povrchu. Při návratu z Měsíce se výsadkový modul připojil k mateřské lodi a v ní všichni tři astronauti odlétali zpět k Zemi.

Aby astronauti získali potřebnou praxi setkávání a spojování těles ve vesmíru, byl součástí příprav také program Gemini, v jehož rámci dvoučlenné posádky na geocentrických drahách manévrovaly, setkávaly a spojovaly se s jinými umělými kosmickými tělesy a prováděly další dynamické operace.

Přestože kabiny Gemini poskytovaly astronautům jen minimální prostor, v populární literatuře je místo pro astronauta srovnáváno s místem cestujícího na předním sedadle malého automobilu, někteří inženýři vymýšleli způsob jak je využít i pro let k Měsíci. Kabina mohla astronautům zajistit až čtrnáctidenní let a tak cesta k Měsíci, pobyt na selenocentrické dráze a zpětný let byly zcela v možnostech Gemini.

Jedním z nápadů, který pocházel z firmy McDonnell Aircraft (vyráběla kabinu Gemini), bylo připojit kabinu Gemini k nosné raketě Saturn 1B, jež se právě dokončovala, a vyslat astronauty k průzkumu Měsíce. Kabina by uskutečnila pouhý oblet Měsíce, tudíž nebylo nutné instalovat žádné dodatečné motory pro manévrování u Měsíce. Trajektorie letu měla být zvolena tak, aby Gemini prolétala ve výšce kolem 10 km nad oblastí vybranou pro budoucí přistání a posádka měla pořídit detailní fotografie tohoto místa.

Pro prostý oblet Měsíce byl dokonce vypracován scénář, který nepotřeboval (zatím nevyzkoušenou) raketu Saturn. Kosmická loď Gemini by odstartovala standardně na raketě Titan 2 a na oběžné dráze kolem Země by se spojila se stupněm Transtage. Po spojení by Transtage udělil kabině Gemini dostatečný impulz, aby uskutečnila oblet Měsíce. Pro tuto variantu se zasazoval i astronaut Pete Conrad, který podobný manévr v roce 1966 uskutečnil a pomocí stupně Agena. Kabina Gemini byla tenkrát urychlena tak, že z nízké oběžné dráhy byla dopravena na dráhu s apogeem přes 1400 km a později zpět na původní dráhu.

Vedeni snahou po vítězství v "závodech o Měsíc" se Sovětským svazem se mezi návrhy objevily i "divoké" nápady.

Nejabsurdnější byl využít Gemini k přímému přistání na měsíčním povrchu. Zastánci tohoto nápadu zdůrazňovali, že přímé přistání na Měsíci je mnohem jednodušší než jak je navrhováno pro Apollo. Pro přistání měla být Gemini vybavena sadou raketových motorů a nohami pro přistání (obdoba přistávací části výsadkového modulu Apollo). K letu na Měsíc měla být využita nosná raketa Saturn 5.

Problémem ale bylo vyřešit řízení sestupu. Okénka kabiny Gemini míří vpřed a astronaut tak nevidí dozadu; navíc je pohled dozadu omezen servisním modulem. Pilot přitom při přistávání potřebuje vidět přibližující se povrch. Řešením mělo být například to, že druhý člen posádky bude sledovat ve "zpětném zrcátku" situaci pod kabinou a bude pilota navigovat. Další variantou, a to poněkud divokou, byl nápad, aby astronauti při přistávacím manévru otevřeli dveře kabiny a vykloněni ven sledovali přistávání.

Žádný z těchto návrhů se neuskutečnil. NASA pomocí automatických sond Surveyor a Lunar Orbiter získala dostatečné přesné a kvalitní fotografie přistávacích oblastí a projekt Apollo, kdy se od samého počátku vyvíjela kabina pro let k Měsíci, se ve srovnání s Gemini přece jen stal bezpečnějším...