Když v roce 1967 oznámil časopis Rudé gardy leteckého institutu v Pekingu, že Čína vypustí v nejbližší době vlastní umělou družici, řada pozorovatelů to považovala za součást propagandy.
Družice DFH-1Xinhuanet
V lednu 1968 ale tuto informaci potvrdil J. Fulton, člen výboru pro kosmonautiku amerického Kongresu. Družice se neobjevovala a tak byly po nějakém čase podobné zprávy tiskovými agenturami ignorovány, případně se v tisku objevovaly zastrčeny mezi drobnými zprávami. Tisku té doby kralovaly z oblasti kosmonautiky zprávy o přípravě amerických letů na Měsíc a spekulace o sovětské odpovědi.
V květnu 1969 se v Pekingu sešel 9. sjezd Komunistické strany Číny. Na neveřejném zasedání byl ustaven zvláštní podvýbor, který měl připravit výrobu jaderných zbraní a jako nosič byly vybrány mezikontinentální balistické rakety. Generálové Nie Žun Čchen a Wang Ping Čang se zavázali, že takové rakety budou mít vojáci k dispozici do roku 1970. (Od balistické mezikontinentální rakety je jen malý krok k nosné raketě pro vynesení umělé družice.) Oba generálové se při svém prohlášení opírali o fakt, že již v říjnu 1965 byla z přísně utajované základny vypuštěna neméně utajovaná střela s jadernou hlavicí. A dalším trumfem byl profesor Ťien Süe-šen, který v USA vystudoval letecké inženýrství a měl možnost studovat stavbu německých raket V-2 i některé typy raket z americké produkce. Ťin Süe-šen se v roce 1955 vrátil do Číny a postupně se stal hlavním motorem čínského kosmického programu.
O těchto krocích veřejnost nic nevěděla a specialisté přestali zveřejňovat úvahy o možnostech čínského kosmického programu, přestože měli k dispozici údaje o "raketových aktivitách" v Číně. O to větší překvapení bylo, když 24. dubna 1970 americké středisko protivzdušné obrany zjistilo na oběžné dráze objekt, jehož start se prokazatelně uskutečnil z čínského území (mimochodem raketa s družicí startovala ze základny Jiuquan ve Vnitřním Mongolsku, tedy ze stejné, z níž v sobotu 16.6. odstartovala kosmická loď Shenzhou 9 s tříčlennou posádkou a první čínskou astronautkou - přesně na den 49 let po první kosmonautce světa Valentině Těreškovové). Oficiální zprávu o vypuštění čínské družice přinesla až později tisková agentura Nová Čína. Družice s názvem Dong Fang Hong (Východ je rudý) měla hmotnost 173 kg a byla mnohem těžší než první družice Sovětského svazu (84 kg), Spojených států (14 kg), Francie (42 kg) i Japonska (24 kg), států, které dokázaly vynést vlastní raketou umělou družici.
Druhá čínská družice byla vypuštěna ze stejné základny 3. března 1971 a jejím hlavním úkolem byl průzkum kosmického prostředí v blízkém okolí Země. Družici o hmotnosti 221 kg postavila Čínská akademie kosmických technologií (Zhongguo Kongjian Jishu Yanjiu Yuan). Přestože byl objekt na dráze zaregistrován krátce po vypuštění, byl start oficiálně oznámen agenturou Nová Čína až 16. března. Družice s názvem DFH-2 (nebo SJ-1) se od horního stupně nosné raketa oddělila až 11. března a vysílat přestala po dvaceti dnech letu.
V sedmdesátých letech se také začala podle kusých zpráv v tisku formovat první skupina čínských tajkonautů (kosmonautů). Zdá se, že tato první skupina, která se v rámci výcviku seznamovala i se sovětskou kosmickou lodí Sojuz, byla rozpuštěna. Další tým taikonautů se začal formovat počátkem devadesátých let. První čínský kosmonaut Yang Liwei (narozen 21. června 1965) byl do výcviku zařazen v roce 1993 a do vesmíru odletěl v kosmické lodi Shenzhou 5 v říjnu 2003. První čínský pilotovaný let trval přes 21 hodin. Čína se stala teprve třetí zemí světa, která je schopná sama dopravovat kosmonauty na oběžnou dráhu.
Čína dokázala vyslat vlastní raketou i sondy za oběžnou dráhu Země. Velmi úspěšnou sondou byla Čchang'e 1, která se v listopadu 2007 stala umělou družicí Měsíce a ze selenocentrické dráhy systematicky snímkovala měsíční povrch. Sonda za necelý rok (primární mise byla ukončena v říjnu 2008) podrobně zmapovala 94 procent povrchu Měsíce a vzhledem k dobrému stavu systémů sondy byla mise prodloužena. Čínští inženýři využili prodlouženou životnost k řadě testů technického rázu. Veškerá činnost sondy Čchang'e byla ukončena v únoru 2009 a 1. března byla sondy navedena k dopadu na měsíční povrch; sonda dopadla do oblasti jižně od rovníku na 52° východní délky.
HLAVNÍ PRAMENY:
[1] P. Toufar, M. Balous: Cesty ke hvězdám, Albatros, Praha 1976
[2] P. Lála, A. Vítek: Malá encyklopedie kosmonautiky, Mladá fronta, Praha 1982
[3] http://www.astronautix.com/craft/dfh1.htm[4] http://www.lib.cas.cz/space.40/
-----
Příště: Přehled událostí v kosmonautice; plánované zveřejnění: 20.6.2012.
