Asi za hodinu (v 10:08 hod našeho času) má z indické základny Sriharikota odstartovat indická sonda Mangalyaan (s technickým označením MOM - Mars Orbiter Mission) na devítiměsíční cestu k Marsu.
Jejím hlavním úkolem je přejít po devítiměsíčním letu na oběžnou dráhu kolem Marsu a z ní hledat stopy metanu v marsovské atmosféře. Nemenší cílem indické kosmické agentury (ISRO) je ukázat, že Indie při pronikání do vesmíru dokáže udržet krok s velmocí, jakou je Čína.
Ale za jakou cenu? Země, která nedokáže nasytit veškeré své obyvatelstvo se pouští do kosmických projektů, které vyžadují soustředění nemalých finančních prostředků. A v celosvětovém měřítku se nejedná jen o Indii - do kosmických aktivit se pouštějí i země typu Nigérie, Bolívie, Běloruska nebo Srí Lanky. Tyto další země sice využívají cizí rakety (i indické), ovšem vývoj a výroba, případně nákup, kosmické techniky není levnou záležitostí a nemalou částku si vyžádá i nákup nosné kapacity raket. V součtu se jedná o desítky miliónů dolarů na jeden let a například Indii stojí kosmický program 1 miliardu dolarů ročně.
(Ovšem vezmeme-li v úvahu to, že Indie má více než miliardu obyvatel, vychází z toho, že na jednoho obyvatele připadá 1 dolar ročně na kosmické aktivity. A dalším aspektem je levná pracovní síla a další nízké náklady: odhaduje se, že 1 miliarda dolarů utracená v Indii odpovídá asi 74 miliardám, které by bylo třeba investovat v USA, aby bylo dosaženo stejných výsledků.)
Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná o plýtvání velkými penězi, jež by mohly být využity "účelněji". Ale...
Naprostá většina kosmických projektů "chudých" zemí je zaměřena na komunikace, dálkový průzkum a pro meteorologické účely a jejich provoz má přímý vliv na běžné obyvatele. Díky lepší předpovědi nebezpečných meteorologických jevů - cyklony, tropické bouře, monzunové deště - bylo díky včasným opatřením zachráněno tisíce lidí. Např. v roce 1999 zabila bouře, která zasáhla východní pobřeží Indie, kolem 10 tisíc lidí; podobná bouře, jež nedávno zasáhla stejná místa, díky včasným opatřením přinesla jen několik obětí. A díky družicím sledujícími zemědělské plochy mají i nejchudší farmáři přehled o stavu svých porostů.
Komunikační družice přispívají k šíření informací i mimo centra, do vzdálených venkovských oblastí. Výsledky se ale projeví až po delší době zejména poté, až doroste generace, která bude mít kromě poznatků předávaných tradičním způsobem i informace o životě ve vzdálených oblastech.
