V noci na 14. prosinec 2011 zemřel jeden z tvůrců sovětské (a ruské) raketové techniky Boris Jevsejevič Čertok. Bylo mu téměř 100 let, ale do posledních chvil byl odborným konzultantem RKK Energija.
Boris Čertok se narodil 1. března 1912 v polské Lodži, kam jeho rodina emigrovala po revoluci v roce 1905. Po začátku první světové války se rodina vrátila společně s řadou běženců zpět do Ruska a usídlila se v Moskvě.
Čertok své dětství prožíval nedaleko Centrálního republikového letiště a nedaleko byla i Chodynská radiostanice, která byla tenkrát nejsilnější v zemi. Tyto dva objekty se staly důležitým faktorem při dalším vývoji mladého Čertoka - jako žák základní školy chodil do rádiového klubu (později psal do časopisu "Radi vsem") a letiště bylo příčinou jeho zájmu o letectví.
Čertok měl zájem studovat na Moskevském vyšším technickém učilišti, ale nebyl přijat, protože mu chyběl proletářský původ. Proto se vyučil elektromontérem a od podzimu 1930 začal pracovat jako elektromechanik v letecké továrně číslo 22 "Děsjatiletije Okťjabra" (dnešní Chruničevovo kosmické středisko). V podniku se zapojil do komsomolského hnutí a byl aktivním irganizátorem řady akcí, mj. i parašutistického kroužku. Jeho politická práce mu přinesla v roce 1932 pozvánku do řad Ruské komunistické strany (bolševiků) a v témže roce se stal sekretářem závodního výboru komsomolu.
Během svého působení v letecké továrně projevil svůj technický přehled, zapojil se do novátorského hnutí a stal se stavitelem vybavení nových letadel. Jedním z jeho nejúspěšnějších vylepšení byla konstrukce automatického vrhače bomb. Díky této činosti byl v roce 1934 zařazen ke studiu Moskevského energetického institutu a současně byl zařazen do konstrukční kanceláře Viktora Fjodoroviče Bolchovitinova. Zde měl možnost spolupracovat s vynikajícími konstruktéry jakými byli např. A. Berezňjak, A. Isajev (autoři pozdějšího raketového letounu BI-1), V. Mišin, K. Bušujev a další. A v roce 1937 byl Čertok jmenován vedoucím inženýrem pro úpravy letounu DB-2, který se chystal k přeletu mezi SSSR a USA přes severní pól (letoun při pokusu havaroval a příčiny nezdaru jsou dodnes nevyjasněné).
Koncem roku 1938 odchází Čertok ze závodu číslo 22; důvodem jsou studia posledního ročníku školy. Svoji diplomovou práci o těžkých bombardérech psal jako člen konstrukční kaceláře závodu číslo 293. Po její obhajobě zůstal v této konstrukční kanceláři pracovat a působil zde až do roku 1944.
Po skončení druhé světové války byl vyslán do Německa, kde pod jeho vedením skupina sovětských konstruktérů pátral po nacistických tajných vojenských projektech a zejména po raketových zbraních. Zde se také poznal se Sergejem Koroljovem a společnéí s ním byl u zrodu prvních sovětských kosmických úspěchů - spolupracovali spolu až do Koroljovovy smrti v roce 1966. Po návratu z Německa připravoval zkušební vypuštění německých raket V-2 a podílel se na konstrukci sovětské rakety R-1.
Od roku 1950 Čertok působil v konstrukční kanceláři OKB-1, kterou vedl S. P. Koroljov, a zabýval se systémy řízení. Jeho systémy řízení se uplatnily na raketách R-5 a R-7 a na prvních sovětských nosných raketách odvozených z R-7. Čertok byl jedním z nejbližších spolupracovníků Koroljova a byl jeho zástupcem.
V roce 1961 byl za přípravu prvního pilotovaného letu do kosmu vyznamenán titulem Hrdina socialistické práce. Čertok dále obdržel dvakrát Leninův řád, řád Říjnové revoluce a byl nositelem první medaile Za zásluhy při osvojení kosmu.
V dalších letech se Čertok účastnil vývoje sovětských a později ruských kosmických těles. Vedl týmy pro vývoj palubních systémů řízení a elektrického vybavení kosmických lodí typu Sojuz a pro nákladní lodě typu Progress. Podílel se i na vývoji systému pro prbitální stanice, ať už se jednalo o stanice Saljut nebo Mir a podílel se i na vývoji ruského segmentu Mezinárodní kosmické stanice. V letech 1996 až 2011 byl zástupcem hlavního konstruktéra pro řízení a elektrické systémy a současně byl vědeckým konzultantem RKK Energija.
Čertok zemřel 14. prosince 2011, necelé tři měsíce před dovršením 100 let.
-----
Příště: Základna White Sands; plánované zveřejnění: 22.12.2011.
