Po vypuštění prvních umělých družice Země (1957 - Sovětský svaz; 1958 - USA) se dalším logickým cílem "kosmických závodů" stal Měsíc. Obě kosmické velmoci připravily své první pokusy k dosažení Měsíce na rok 1958.
Titulní list odtajněné zprávy o Projektu A-119
Pro dosažení ale nebyly vyvíjeny jen sondy, ale oba státy připravovaly i jadernou bombu, která měla výbuchem na Měsíci protivníkovi ukázat možnosti druhé strany. Atomový výbuch ba na Měsíci nezpůsobil nijak závažné škody - vzniklý kráter by nebyl ani pozorovatelný ze Země. Vlastní exploze, která by byla situovaná do místa na hranici světla a stínu, by ale byla zřejmě viditelná i pomocí malých dalekohledů. Podobný experiment například veřejně navrhoval v únoru 1957 Edward Teller (spoluautor vodíkové bomby), který uváděl, že výbuchy by měly být uskutečněny nejen na měsíčním povrchu, ale i v malé vzdálenosti nad ním.
Američané takový projekt připravovali ve druhé polovině padesátých let pod názvem "A Study of Lunar Research Flights" a krycím označením Projekt A-119 a po vypuštění první sovětské umělé družice bylo zpracováno několik variant, jak bombu na Měsíc dopravit. Zásah Měsíce atomovou bombou s přesností kolem dvou kilometrů měl být ukázkou amerických možností a zároveň měl prezentovat, že atomové zbraně lze použít i ve vesmíru. Projekt vedl fyzik Leonard Reiffel a zajímavostí je, že některé matematické výpočty, která měly popsat účinky jaderného výbuchu v nízké gravitaci, měl na starosti tehdy mladý Carl Sagan. Reiffel vypracoval v období od května 1958 do ledna 1959 celkem osm zpráv o proveditelnosti akce - všechny byly skartovány v roce 1987.
Jedním z "urychlovačů" Projektu A-119 bylo také to, že americké noviny s odvoláním na anonymní zdroj psaly o přípravách Sovětského svazu na měsíční explozi vodíkové bomby, jež se měla uskutečnit 7. listopadu (v době zatmění Měsíce). Podle jistého agenta tak Sověti hodlali oslavit výročí Říjnové revoluce. (Vodíková bomba, díky své velké hmotnosti, byla nad možnosti tehdejší raketové techniky a veškeré projekty hovořily o atomových bombách hirošimského typu.)
Vzhledem k velkým rizikům nebyl projekt A-119 dotažen do realizační fáze a v lednu 1959 byl ukončen a uzavřen. Ke zrušení přispěla společně s nejistou spolehlivosti zbraně i obava z odporu veřejnosti. Přestože se tento tajný projekt nerealizoval, proběhla v květnu 1959 v San Francisku pod názvem "Nuclear Explosions in Space for Scientific Purpose" konference, která se atomovým výbuchům v kosmu věnovala. Projet na dlouhá léta zmizel v archívu Pentagonu a teprve na přelomu století byl odtajněn.
Podobné návrhy padly rovněž v Sovětském svazu. Zde se "měsíční" atomovou bombou zabývala konstrukční kancelář Sergeje Koroljova OKB-1. Vývoj byl zahájen na základě návrhu jaderného fyzika Jakova Borisoviče Zeldoviče. V konstrukční kanceláři OKB-1 byla vytvořena maketa, která připomínala námořní minu, neboť na všechny strany vyčnívaly tyče detonátorů. Tím bylo zajištěno, že k aktivaci nálože dojde při dopadu jakoukoliv stranou. Jaderný výbuch na Měsíci se měl stát jednoznačným důkazem, že sovětská raketa zasáhla Měsíc.
Také sovětský projekt atomového výbuchu na Měsíci nedospěl do fáze realizace; hlavním důvodem pro jeho zrušení byla nespolehlivá nosná raketa a velké nebezpečí z toho vyplývající. Sonda-bomba mohla dopadnout na jakékoliv místo na Zemi a i v případě, že by nevybuchla by se mohla stát roznětkou pro mezinárodní konflikt.
Britský jaderný fyzik David Lowry někdy v roce 2000 řekl, že by nebylo šťastné, aby prvním kontakt lidí s jiným světem bylo odpálení jaderné bomby. Lowry nicméně věří, že Project A-119 má význam pro USA i dnes a při navrhování projektů militarizace vesmíru.
