Před padesáti pěti lety - 12. března 1957 - zahynul při letecké nehodě v Japonsku, severozápadně od Tokia, americký testovací pilot Jack Ridley. Na palubě nákladního letounu C-47 cestoval jako člen Flight Test Techniques Panel.
Poradní skupinu zřídila organizace NATO pro letecký výzkum a výzbroj AGARD (Advisory Group for Aeronautical Research and Development) a Ridley v ní od roku 1952 zastupoval Spojené státy. Ridley měl v té době hodnost plukovníka a do týmu ho jmenoval Theodore Von Karman, šéf skupiny AGARD. Mimochodem Karman je jednou ze známých postav americké raketové techniky.
Jack Linwood Ridley, narozen v Garvinu (Oklahoma) 16. června 1915, byl jedním z členů skupiny zkušebních pilotů, kteří se koncem čtyřicátých a začátkem padesátých let minulého století podíleli na průkopnických letech raketových letounů Bell X-1. Ridley se mohl letectvu úplně "vyhnout"; jako absolvent strojního inženýrství (absolvoval v roce 1939 na University of Oklahoma) byl při odvodu v červenci 1941 přidělen k dělostřelectvu, ale brzy byl převelen k leteckým silám US Army. Jeho letecká kariéra začala v květnu 1942, když na letecké základně Kelly v Texasu dokončil Flying Training School a získal pilotní diplom. Brzy potom začal samostatně létat na bombardérech B-24 Liberator, B-32 a B-36.
V roce 1944 byl přeložen do Army Air Forces School ve Wright Fieldu (Ohio) a souběžně začal na Caltech (California Institute of Technology) v Pasadeně studovat letecké inženýrství. Koncem následujícího roku se vrátil na Wright Field a byl cvičen pro funkci zkušebního pilota. Školu dokončil na jaře 1946 a byl zařazen do skupiny zkušebních pilotů.
Na začátku roku 1947 se začala formovat skupina odborníků pro lety na vyvíjeném raketovém letounu X-1. Ze 125 kandidátů vybral plukovník Albert Boyd, který byl zodpovědný za personální přípravu, Chucka E. Yeagera a Roberta A. Hoovera jako hlavního a záložního pilota a Jacka Ridleye jako projektového inženýra. Ridley už mezitím dokončil Caltech a získal magisterský titul (Master of Science). Hlavním úkolem Ridleye bylo analyzovat veškerá technická data při podzvukových letech a připravit návrhy na překonání rychlosti zvuku. 14. října 1947 při prvním překonání zvukové bariéry (X-1 pilotoval Ch. Yeager) byl Ridley v letounu B-29, z jehož podvěsu byl raketový stroj vynesen do vzduchu a uvolněn k samostatnému rekordnímu letu. Yeager později Ridleye označil za "mozek celého testovacího programu X-1". Ridley sám se stal jedenáctým pilotem světa (devátým americkým), který zvukovou hranici pokořil; stalo se tak 11. března 1949 na stroji X-1 výrobní číslo 1.
Ridley ale již v květnu 1948 opustil projekt X-1 a přešel k Boeing do státu Washington, kde se zapojil do práce na programu XB-47. Později pak byl přidělen na základnu Muroc AFB (krátce poté byla přejmenována na Edwards AFB) a zde se podílel na testování proudových letadel XF-92A, F-84F Thunderstreak, bombardéru B-52 a experimentálních letounů X-1 až X-5. Jeho povinností bylo organizovat program letů a analyzovat všechny letové zkoušky prováděné na základně. Pod jeho vedením byly vypracovány metodiky letových testů, které se používají dodnes, a jeho příručky pro sběr dat se staly uznávaným standardem. Na Edwards AFB působil s několika krátkými přestávkami až do roku 1956.
Japonská tragédie v roce 1957 ukončila rozvíjející se kariéru vynikajícího leteckého inženýra (a pilota) s velkými analytickými schopnostmi a s praktickými zkušenostmi v oblasti testování nových leteckých prostředků.
V roce 1980 pojmenovalo k uctění památky Ridleye americké letectvo řídicí středisko na základně Edwards Ridley Mission Control Center a v roce 2003 byl uveden do národní letecké síně slávy (National Aviation Hall of Fame) v Daytonu.
HLAVNÍ PRAMENY:
[1] http://digital.library.okstate.edu/encyclopedia/entries/R/RI017.html[2] http://www.astronautix.com/astros/ridley.htm[3] http://www.nationalaviation.org/ridley-jack/
-----
Příště: Přehled událostí v kosmonautice; plánované zveřejnění: 14.3.2012.
