Už od samého počátku letů do kosmu se na družicích prováděl biologický výzkum, který byl zaměřen na přípravu kosmického letu člověka. Postupně se ale dospívalo k tomu, že je potřebné v této oblasti provádět i základní výzkum
Bios 3NASA
K zajištění potřebných experimentů se začalo uvažovat o specializovaných družicích zaměřených na biologický výzkum. V Sovětském svazu byly k biologickým pokusům použity Kosmičeskije korabli, které umožnily prověřit bezpečnost pilotovaných letů. Tento typ lodi se také stal prvním kosmickým prostředkem, jenž zajistil návrat živých organismů na zem. Také během přípravy amerického letu člověka do kosmického prostoru byly provedeny některé biologické výzkumy na nepilotovaných lodích typu Mercury. Zatímco na sovětské straně se využívali z vyšších živočichů zejména psi, Američané používali k pokusům opice. Šimpanz Ham prověřoval v lednu 1961 bezpečnost letu po suborbitální dráze, šimpanz Enos v listopadu téhož roku absolvoval orbitální let.
Od poloviny šedesátých let minulého století byly v Sovětském svazu pro biologické pokusy používány družice řady Kosmos a například v kabině družice Kosmos 110 absolvovali na přelomu února a března 1966 psíci Větřík a Uhlík let trvající 22 dny. Zajímavostí tohoto letu bylo, že apogeum dráhy leželo ve výšce kolem 880 km a biologické vzorky tak na každém oběhu Země prolétaly pásy zvýšené radiace.
Ve Spojených státech se v téže době připravovala speciální družice pro biologické výzkumy nazvaná Bios - podle Biological Investigations of Space.
Biologická laboratoř byla postavena ve dvou variantách; první byla určená pro suborbitální lety, druhá verze pak byla určená k letu po oběžné dráze. Laboratoř byla tvořena dvěma částmi: vlastní návratovou schránkou ve tvaru komolého kužele a adaptérem, ve kterém byly umístěny rádiové systémy, trysky orientačního systému a některé technické prostředky pro činnost vlastní laboratoře.
První let po balistické dráze se uskutečnil 15. listopadu 1961 a Bios byl vynesen raketou Argo D8 ze základny Western Test Range do výšky 1843 km. Přestože došlo k odchylce od plánované trasy letu byla návratová schránka na hladině Pacifiku nalezena. Celý let trval asi 27 minut a biologický materiál byl ve stavu beztíže asi 20 minut. Druhý let Biosu po balistické dráze proběhl už 18. listopadu 1961, ale tentokrát raketa nepracovala správně a laboratoř se dostala jen do výšky 1055 km. Vzhledem k tomu pak při návratu dopadla do oblasti oceánu, kde nebyly připraveny záchranné prostředky a později se nepodařilo návratovou schránku objevit. Ta tak zřejmě skončila na dně Tichého oceánu.
Laboratoř Bios určená pro orbitální lety konstrukcí odpovídala verzi pro suborbitální lety, navíc ale byla opatřena raketovým motorem pro zbrždění letu a dokonalejším tepelným štítem pro průlet hustými vrstvami atmosféry. Hmotnost laboratoře tak vzrostla na 427 kg, z toho na vlastní návratovou část s biologickými objekty připadlo 127 kg (s motorem a tepelným štítem to bylo asi 200 kg).
Pro první let laboratoře Bios bylo připraveno celkem 13 experimentů, které navrhly americké univerzity (šest experimentů), státní firmy (tři experimenty) a státní laboratoře (čtyři experimenty). Mezi řešenými úkoly byl např. výzkum dědičných změn v důsledku pobytu v mikrogravitaci a ověření vlivu radiace na vyvíjející se biologické objekty. Bios 1 byl vynesen z Cape Canaveral nosnou raketou Thor Delta 14. prosince 1966 na nízkou oběžnou dráhu a po třech dnech letu se měl vrátit zpět na zem. Na konci letu se ale nepodařilo zapálit brzdicí motor a družice tak setrvala na dráze až do přirozeného zániku v hustých vrstvách atmosféry po 62 dnech letu.
Pro druhý orbitální let byla družice Bios upravena a tím vzrostla její celková hmotnost na 507 kg. Družice odstartovala 7. září 1967 opět z Cape Canaveral za pomocí nosné rakety Thor Delta k plánovanému třídennímu letu. Let byl ale zkrácen o jeden den (důvodem byly potíže v komnunikaci a bouře, která se blížila do oblasti předpokládaného přistání) a po úspěšné práci brzdicího motoru a úspěšném průletu hustými vrstvami atmosféry bylo návratová schránka zachycena pátracím letadlem u Havajských ostrovů.
Třetí družice Bios měla ověřit, jak zapůsobí třicetidenní let na malou opičku Bonny; cílem bylo zjistit vliv kosmického letu na mozek, kardiovaskulární systém a bilanci tekutin. Družice odstartovala koncem června 1969 z Cape Canaveral a úspěšně dosáhla plánovanou geocentrickou dráhu (v katalogu NORAD dostala pořadové číslo 4000). Po sedmi dnech letu se ale začal zdravotní stav opičky prudce zhoršovat a řídicí středisko proto rozhodlo let zkrátit. Devátý den letu se návratová schránka vrátila na zem a byla krátce po přistání do Tichého oceánu vylovena. Osm hodin poté, co byla vytažena z kabiny, opička Bonny uhynula. Jako příčina smrti byl uveden masivní infarkt způsobený dehydratací.
Pro orbitální lety byly postaveny ještě další tři exempláře družic Bios, ale po nevýrazných výsledcích prvních tří družic byly jejich lety bez náhrady zrušeny.
HLAVNÍ PRAMENY:
[1] P. Lála, A. Vítek: Malá encyklopedie kosmonautiky, Mladá fronta, Praha 1982
[2] P. Toufar, M. Balous: Cesty ke hvězdám, Albatros, Praha 1976
[3] http://space.skyrocket.de/doc_sdat/biosat.htm
------
Příště: Události v kosmonautice; plánované zveřejnění: 23.5.2012
