50 roků od letu první ženy do vesmíru

Před padesáti roky, 16. června 1963, odstartovala k historicky prvnímu kosmickému letu první žena - sovětská kosmonautka Valentina Těreškovová. A trvalo dalších dvacet let a dva dny, než se do vesmíru podívala první Američanka - Sally Rideová.

Hlášení před startem na BajkonuruRoskosmos

Do dnešního dne se do vesmíru podívalo dalších 56 žen, včetně Karen Nybergové a Wang Yaping, jež nyní krouží kolem Země v Mezinárodní kosmické stanici a v čínském laboratorním modulu Tiangong-1.

Vraťme se ale k prvnímu letu, který se začal připravovat už v průběhu roku 1961. První pohnutkou pro jeho uskutečnění byly zprávy ze Spojených států, že se ženy snaží o vstup do oddílu astronautů NASA (marně!). Také mezi sovětskými kosmickými experty nepanovalo nadšení z účasti žen při kosmických letech, ale sovětský vůdce Nikita Chruščov v reakci na zprávy z USA rozhodl, že ve vesmíru musí být první sovětská žena. Na jaře 1962 byl dokončen výběr adeptek, které byly vytipovány mezi parašutistkami z leteckých klubů v centrálním Rusku. Nakonec byla ze zhruba 400 kandidátek vybrána pětice mladých parašutistek, které se na jaře 1962 zapojily do kosmonautického výcviku.
Pro zajímavost Žanna Jorkinová je dodnes nejmladším člověkem, jenž se zapojil do kosmického výcviku; v době výběru jí bylo dvacet let.

Souběžně s výcvikem kosmonautek probíhaly také technické přípravy letu. Například se upravoval skafandr, v němž kosmonauti celý let absolvovali. V "ženské" verzi byl skafandr SK-2 rozšířen v pánevní oblasti, zúžen v ramenou a užší byl i otvor pro krk. Vnější oranžová vrstva skafandru (na rozdíl od dnešních modelů) nenesl žádné jmenovky a loga. Poprvé ale v rámci sovětské kosmonautiky byl na vnitřním modrém termoobleku vyšitý znak holubice a písmena CCCP (přestože volacím znakem kosmonautky bylo "Čajka" - Racek). Tato informace byla utajována (proč?), vyšla najevo teprve nedávno a doposud není příliš známa. Stejnou výšivku měl údajně i oblek pro náhradnici.

Výcvik "ženského týmu" sovětských kosmonautů probíhal ve zkrácené podobě a tak už za necelý rok přípravy byl připraven kosmický let. Původně byl naplánován na začátek června 1963, ale sluneční aktivita a obavy ze zvýšeného radiačního ohrožení vedly k odložení letu o několik dní.

Letu Vostoku 6 s Valentinou Těreškovovou předcházelo 14. června 1963 vypuštění Vostoku 5, na jehož palubě byl Valerij Bykovskij. Vostok 6 s Valentinou Těreškovovou odstartoval z Bajkonuru 16. června 1963 ve 12:30 hod. moskevského času.

A jak oznámila v oficiální zprávě tisková agentura TASSS hlavním cílem letu bylo pokračování výzkumu vlivu kosmického letu na lidský organismus a porovnání těchto účinků na mužský a ženský organismus.

Průběh kosmického letu se pro Těreškovovou nevyvíjel nijak příznivě. Po navedení na oběžnou dráhu trpěla silnou kinetózou (zde se zřejmě projevil nedostatečný výcvik) a další let snášela velmi špatně. Po celý let trpěla bolestmi hlavy, zvracela a velkou část letu prospala a proplakala. Nezdařilo se ani splnit jednoduchý vědecký program.

Ani návrat na zem neprobíhal podle představ. Při katapultáži z kabiny Vostoku, ve výšce kolem 7 km nad zemí, nedokázala Těreškovová zaujmout správnou polohu a díky tomu se při opuštění kabiny uhodila helmou o rám otvoru. Naštěstí tento incident neskončil vážným úrazem, ale v několika nejbližších dnech měli vizážisté spoustu práce se zamaskováním modřin v obličeji kosmonautky.

Na základě výsledků letu hlavní konstruktér Sergej Koroljov řekl, že žádnou ženu do vesmíru nepošle. Přesto se v ruském kosmickém programu objevily v rámci programu Voschod plány na let dvoučlenné ženské posádky (s výstupem do kosmu jedné z nich) a smíšené posádky během dlouhodobého letu. Všechny byly nakonec zrušeny a další žena se do vesmíru podívala až v roce 1982, o 19 let později.