Dětská duše je malý, porcelánový šálek, který musíme opatrovat s láskou a citem. Je to velmi křehká nádobka. Nevíme, jaké elixíry se v něm míchají. Jsou sladké, lahodné? Nebo začínají hořknout? Proslýchá se, že v některých byl nalezen jed. Záleží jen na nás, jaké ingredience budeme přidávat.
Jaký obsah je asi v šálcích Jakuba a Ondry? Zbývá alespoň kousek místa na přísady jako je láska, bezpečí, jistota, nebo je nádobka plná? Nepřetekla? Nestihl ji osud nejhorší - nerozbila se?
Dítěti lehce namluvíte, že je špatné, zlé, že musí být potrestáno. To potom svůj trest snáší ve víře , že si ho opravdu zaslouží. Neodváží se nikomu v okolí říct, co se děje. Má strach, bojí se. Obává se ještě většího potrestání. Má strach z odvrhnutí. Říkaly mu přece, že je trestaný protože ho mají rádi.
Může to být tak, ale i jinak.
Pravdou ovšem zůstává, že dítě lehce zastrašíte.
Když se tři kamarádky domluvily, že půjdou společně venčit pejska, každá před odchodem z domu vlepila mámě, nebo tátovi pusu. Usmáli se na sebe, zamávali si. Na chodníku před vchodem se ještě podívaly do okna a naposled poslaly úsměv mámě , tátovi.
Když byly na polní cestě, která vedla za domy, přistoupil k nim cizí muž. Vytrhnul jim z ruky vodítko a začal je s ním z ničeho nic mlátit. Nadával jim, řval na ně. Přitom je nepřestával bít kovovým zakončením vodítka.
Jednomu děvčeti se podařilo vytrhnout. Neuteklo od kamarádek. Jen se vzdálilo od bolestivých ran. Plakalo. Mezi vzlyky na muže volalo, že si ho policisté najdou. Ten se jen zlostně šklebil.
ZABIJU TĚ, PARCHANTE! MĚ NIKDO NENAJDE.
Jak přišel, zase odešel. Nechal po sobě na polní cestě tři plačící dívky se šrámy nejen na těle, ale hlavně na duši. Do jejich křehkých, čistých šálků právě ukápla kapka jedu.
Rozběhly se k domovům připravené všechno říct. Čím blíž byly domu, tím šly pomaleji. Co když se na polní cestu nesmí chodit? Co když to bylo kvůli tomu, že měly puštěného pejska z vodítka? Překvapil je velký strach.
Jen jedna z dívek svůj obrovský strach překonala a až večer se rodičům s hrozným zážitkem svěřila.
Bylo mi jedenáct a hrozně jsem se bála. Bylo velice těžké ten strach překonat.
