Jsou lékaři, kteří i přes svůj důchodový věk jsou svými znalostmi a dovednostmi v nemocnicích stále nepostradatelní a leckterá oddělení by se bez jejich odborností těžko obešla. Jsou ale i lékaři, kteří si o sobě myslí, že jsou nepostradatelní a tím, že ve svém důchodovém věku bohužel setrvávají na svých místech, páchají svým kolegům nejeden problém.
Doktoři v akciwww.novinky.cz
S tím druhým případem jsem se setkala před osmi lety, když mi po operaci právě takový doktor tahal stehy.
Když mi asi sedmdesátiletý lékař řekl, že stehy jsou pryč a mohu odejít, dovolila jsem si ho upozornit, že ještě jeden mi zůstal v pupku. Lidi zlatí – rozzuřený pitbull byl proti němu hadr. Vzteklým hlasem na mne vykřikl, jestli je tam doktor on, nebo já. Tak jsem klidně odpověděla, že on, ale ten steh v břiše mám já a zda by mi ho mohl vytáhnout. Tímto jsem jen přilila oleje do ohně.
„Vy mě nebudete poučovat o mé práci! Stehy žádné nemáte! A nezdržujte, čeká tam venku spousta dalších pacientů!“
No, tak to tedy pánbůh s nimi.
Už asi z principu se mi na břicho ani nepodíval, otočil se zády a věc považoval za vyřízenou. Neměla jsem sil se s ním dále vybavovat, protože mi nebylo dobře a po operaci jsem měla ještě stále bolesti. Odcházela jsem jak zpráskaný pes.
Cestou domů jsem se zastavila u mé praktické lékařky a vše jsem ji vylíčila.
„Tak ukaž. No jo. Máš pravdu. Je tam. Ale já ti ho nemůžu vytáhnout. Nemám tady na to sterilní nářadí. Musíš jet zpět. Že pana doktora zdravím a ať ti ten steh odstraní.“
Tak to ne. Absolvovat další cestu přes celé město v mém stavu bylo nemožné.A na další setkání s tím „odborníkem“ jsem neměla náladu. Došla jsem domů a naprosto nesterilní pinzetou a nůžkami jsem si steh vytáhla sama.
A vám bych si, páni doktoři v důchodovém věku, dovolila dát jednu radu. Pokud jste na tom tak, že nejste schopni už vytáhnout ani blbý steh, jděte do důchodu a nedělejte ostudu svým schopným kolegům. Nezaslouží si to.
