Přestože se blíží čas vánoční, já jsem si vybavila jeden letní zážitek z dob mého dětství. Bylo mi tenkrát asi deset roků a prázdniny byly zrovna v polovině.
Každé ráno jsme se scházeli (holky a kluci z naší ulice) a vymýšleli jsme, jak s daným dnem naložíme. Nápadů, jak trávit volný čas, jsme vždy měli víc než dost. Jednoho dne jsme se rozhodli, že pro děti z vesnice, které stejně jako my zrovna tráví prázdninový čas doma, uspořádáme závody v běhu.
Od nápadu k činům jsme nikdy neměli daleko a tak jsme už během chvilky vyráběli pozvánky na odpolední závodění na Hraničkách. Tak se říkalo polní cestě na našem konci vesnice.
Hotové letáčky jsme roznesli do domů našich kamarádů a všichni jsme se těšili na odpolední klání.Ještě jsme vyrobili papírové medaile, nachystali dřevěné špalky, které měly posloužit jako stupínky vítězů a celí netrpěliví jsme se odebrali k polednímu obědu.
Po jídle jsme se opět sešli a dokončili poslední přípravy na největší prázdninovou soutěž. Naše velké nadšení se patrně přeneslo i na naše rodiče. Dostavili se totiž na Hraničky stejně jako oslovení kamarádi.
Páni, to byla účast. Pyšní jako pávi, jsme přidělovali startovní čísla asi patnácti dětem.
Závody i celé odpoledne, dopadly báječně. Nakonec nás všechny překvapily i naše maminky. Koupily totiž každému jako odměnu ledňáček a lízátko.
Ještě dlouho potom, nás hřál dobrý pocit z toho, že my děti, jsme vymyslely a udělaly něco pro druhé.
