Každý z nás jednou za čas musí navštívit státní úřad. Je jedno jestli je to magistrát, úřad práce, „finančák" či jakýkoliv jiný ústav. Zkušenosti s těmito úřady má někdo dobré, jiný horší a někteří lidé jim nemohou přijít na jméno. Já patřím k těm šťastnějším, kteří si (až na jeden případ) nemohou na zaměstnance těchto institucí stěžovat. Řídím se pravidlem, že se slušností nejdál dojdeš. A zatím se mi to vyplácí.
Když už mě něco rozhodilo, většinou to bylo nějaké nařízení, nebo předpis se kterým ale nemají nic společného pracovníci za přepážkou. Tito lidé jsou obyčejní pěšáci ve službách státu.
Naposled jsem měla tu čest jednat se „státem", když jsem vyřizovala synovi jeho první občanský průkaz. Na internetu jsem si zjistila v jaké lhůtě o doklad musím zažádat a co budu k vyřízení potřebovat. Tak nějak jsem počítala s rodným listem, vyplněnou žádostí a fotografií.
Docela mne překvapilo, když jsem se navíc dočetla, že k tomuto všemu musíme mít pro syna osvědčení a potvrzení o státním občanství České republiky. Laicky řečeno - já Češka jak poleno, která si vzala taktéž Čecha, musím úřadu pro vydání občanského průkazu dokázat, že náš syn, který je vlastníkem českého rodného listu je také Čech.
A jak toto potvrzení získám? Jednoduše. Doložím synův ČESKÝ rodný list, rodný list můj a mého manžela, náš oddací list. Potud bych to ještě nějak tolerovala a skousla. Ale co následovalo, přiznávám, mou nervovou soustavu dost rozhodilo.
Úřednice, která samozřejmě dostává tyto pokyny „shora", po mně dále chtěla rodné listy synových prarodičů, popřípadě jejich oddací listy. Jsou-li ročník 1954 a mladší. Maminko a tatínku, děkuji, že jste tak „staří" a nemusím se pídit po vašich rodných listech.
Ptám se: „Proboha proč? Koho za tenhle výmysl platím?"
Přece každý rodný list obsahuje místo narození dítěte a místo narození rodičů. A společně s místem narození získá člověk i danou státní příslušnost. Alespoň do teď to tak bylo. Nebo se pletu? Mění se snad obden u nás státní hranice?
Dnes se v tomhle městě rodí Češi, ale zítra se tu budou rodit Rakušáci.
Představila jsem si, jak si rodina z Aše dělá víkendový výlet do Ostravy, aby si odvezla rodné listy dědečka a babičky a následovně si to další víkend zopakovala. Jasně, u babičky a dědečka je to fajn, ale jezdí se tam z úplně jiných důvodů.
A ještě něco mi to připomnělo. Je to sedmdesát let zpět, kdy někteří lidé také takhle předkládali důkazy o svém původu. O svém arijském původu. Jakže se jmenoval ten pán co to po nich chtěl?
