No, arrosage,

autorka sice použila termínu "skočily" ale mínila vstoupily. Nejraději tak, že se ostentativně dívají na opačnou stranu, než odkud jezdí auta a vychutnávají si co nejpomalejší chůzi. Prostě u nás v Česku je zvykem zneužívat rúzných zákonů k nasírání spoluobčanů. nejde o to - /jak možná mínil v záchvatu ušlechtilosti naivní zákonodárce, který se hodlal přes spektakulárně projevenou dobrotu náležitě zviditelnit před lidem/, umožnit člověku i v hustém provozu bezpečně přejít vozovku, ale o realizacoi pocitu - já mám právo a těď to tedy bude po mém, ať to stojí co to stojí.. Zákonodárce jen prokázal, že už zřejmě dlouho nikam pěšky nešel. S přihlédnutím k  téhle "národní psychologii" mám hluboké obavy z fungování protikuřáckého zákona. Kuřák nejsem.

Hezká pohádka...

a teď tu o Červené karkulce...

podle mých zkušeností starší lidé se většinou pokyny semaforu řídí.. ten kdo skáče do vozovky jako jelito přesvědčené o své nezranitelnosti jsou větinou ročníky sotva odrostlé pubertě.. přesvědčené o svo důležitosti a neomylnosti..

Re: Hezká pohádka...

Pokaždé, když se rozhodnu přejít radši až ta tramvaj přejede, se najde nějáká "bába" o berlích, co před tu přijíždějící tramvaj svým nezrychlitelným tempem suveréně vleze.

drsné leč pravdivé

mám hroznou vlastnost, ale už to odbourávám, jsem taky řidič , jen info, chodím hrozně rychle a auta samo, že vidím přijíždět a jsou-li blízko prudce zastavím a nechávám je projet, je to hnusné, ale ještě jsem nikomu nevběhla do vozovky, ale asi jim  musí být horko, všem se omlouvám a už se hlídám, soorry, nedělám to úmyslně, no je to na zabití

inu

babky možná skotačí víc na přechodech, ale prim ve skákání pod auta mimo přechody mají dědulové a čím méně pohybliví, o počtu holí a berlí, tím více, bydlela jsem v Praze v Legerce, takže věřte, že vím, o čem mluvím.Ale na druhou stranu,jsem i já žila v domění ( a máte recht, slyšela jsem to diskutovat v TV, ale pozor ne moderátora,ale v debatě ministry, takže proč tomu pojmu absolutní přednost nevěřit), že chodec má na přechodu se světly absolutní přednost , takže důchodce na přechodu se světly jdoucí na zelenou naprosto chápu. 

Hloupí chodci

Někteří chodci, pravděpodobně ti, kteří neměli nikdy řidičák neberou vůbec v úvahu, že treba v zimě na náledí nemusí auto dobrzdit z daleko větší vzdálenosti než v létě. Pozoruji to často na jednom přechodu přes silnici vedoucí z kopce. Je sice pravda, že řidič musí přizpůsobit rychlost stavu a povaze vozovky, ale co to bude platno chodci po jeho smrti?

Stojím vždy na čáře

z práce jdu přes tříprouďák, nejlepší jsou ti řidiči, kteří jen přibrzdí a rukou mi naznačují : přejdi idiote, případně si klepají na čelo, když stojím dál, protože mne ženou do toho třetího proudu, kde by mě srazilo právě jedoucí auto (auta).

Re: Stojím vždy na čáře

to ovsem neni vina tech, co te pousteji a divi se ze sotjis jako pecka, ale tech, co ti tu prednost nedavaji... Asi je potreba vyjit, a naznacit, ze pujdu i do toho pruhy, kde se zatim nestoji...a dat jim podnet a cas zastavit a pustit mne. Coz?

Máte sice pravdu...Jestli Vám to někdo otiskne

Napuište to do  novin...

Tady to nějak    nemá  cenu, to je plýtvání  časem..

Ach ty ženy

Fakt to není nic proti ženám. Je to jen moje zkušenost. Často vidím dve ženy těsně u přechodu. Povídají si a jedna má našlápnuto a evidentně bude přecházet, ale jde o to, za jak dlouho. Jejich povídání je mnohdy nekonečné. Včera je trumfly jiné dvě ženy. Patrně se minuly na přechodu a daly se do řeči. Každá došla na svoji stranu silnice, otočily se (jako by chtěly opět přejít) a povídaly si přes silnici. Několik řidičů zastavilo, aby dodrželi předpisy a nechali je přejít netuš, že ženy již přešly. Auta která naivně zastavila, ženy naprosto ignorovaly a povídaly si dál. Auto se rozjela a poté zase zastavila jiná. Takto to šlo nejméně 5 min. Měl jsem chuť je nakopat do pr.... Byl to vrchol sprostoty vůči těm řidičům.

Re: Ach ty ženy

Sice budu kopat do vlastních řad, ale souhlasím s Váma, že je to u žen docela častý jev.

Má nedávná zkušenost s chodcem

Přejížděl jsem křižovatku na Karlově náměstí v Praze (samozřejmě na zelenou), na druhé straně byl přechod se světelnou signalizací (u prodejny SONY) a dlouhou dobu tam svítila chodcům červená. Na přechodu netrpělivě čekal cca 35 letý chodec, který se pokusil skočit pod kola autu přede mnou, ale nakonec si to rozmyslel, na základě toho jsem zpomalil, ale nemohl jsem zastavit, protože už se začala rozjíždět auto z druhého směru. Když jsem byl už za přechodem, tak ten sympatický chodec mi vrazil pěstí do auta. Měl sice červenou, ale proč by si nepraštil, že? Ty podrobnosti o místě jsem psal úmyslně - co kdyby si to ten sympaťák přečetl....

Re: Má nedávná zkušenost s chodcem

Nejsem ten chodec, ale přechody na Karláku jsou fakt šílený. Ve chvíli, kdy chodcům naskočí zelená se přes přechod rozjede dvakrát tolik aut z odbočovacího pruhu, než projíždělo na červenou. Než projedou, tak má chodec dávno po zelené a leze pod kola na červenou. Nedivím se, že z toho má někdo psychicky labilnější agresivní skolny. 

Kočárky

Taky sou výborný maminky s kočárky, co strčí kočár do křižovatky zpoza zaparkovaného auta a používají kočárek jako beranidlo proti projíždějícím autům.

Re: Kočárky

Tak tohle znám bohužel v tom opačném provedení. Maminka s kočárkem vešla na zelenou, měla ale smůlu na strááášně spěchajícího řidiče. Výsledek? Kočárek vzhůru kolama, miminko potlučené, matka v naprostém šoku. Mně se stalo také něco podobného, naštěstí jsem nevezla kočár. Jen mi ženská, která vezla v autě dvě děti, ohla svým vozem noviny, které jsem držela v ruce. Jednoduše je to vše o ohleduplnosti a slušnosti chodců k řidičům a naopak.