- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Moc legislativní, justiční i exekutivní se přímo předhánějí v utiskování rodin a pronásledování otců.
Tuhle tady nějaká madam mi napsala na skoro totožné téma slohové cvičení jakýže to jsem otec a že snad to není ani možný aby takovej chlap existoval, když jsem jí psal téměř totéž.Jen moje věta že své 2 dcery miluji tak že kdyby to šlo že bych je i odrodil jí zjevně způsobila kopřivku.Díky slečno či paní.Máte u mě bod.
Právě proto, že vím, že takových otců jsou mraky, mě mrzí, že nedostávají v péči o své děti stejnou možnost jako ženy. Ač jsem sama matkou, nedovedu si představit, že by můj manžel (pokud bychom se nedej Bože někdy rozvedli) směl vidět své děti třeba jen jednou za měsíc, kdy mu to určí soud. To je přece blbost. Otec přece ke svým dětem chová stejné city jako matka. Naopak jsou případy, kdy se otec stará o své děti mnohem lépe než matka. A vím i o případu,kdy nevlastní otec s láskou vychoval svou nevlastní dceru, protože biologická matka od nich utekla. Už proto mi z principu vadí, že u soudu se pohlíží na dva lidi jako na matku a muže a ne na matku a otce.
Nejen věcně plné pochopení problému. I pěkně, svižně a s vtipem napsané.