Tak nevím, jsme pořád ještě Česká republika, nebo už jsme předměstí Ameriky? Když se tak dívám kolem sebe, mám dojem, že spíš to druhé.
Včera mě hodně zarazily dvě (pro někoho určitě nepodstatné) hlášky jedné moderátorky komerčního rádia, které šly v těsném sledu za sebou: Hurá, máme tu Halloween. Pokud můžete, vyhýbejte se teď alespoň následujících pět dní hřbitovům, protože kolem nich bude zvýšený provoz na silnicích....
?????
Nečekaně.... Ano, protože v české republice ještě nebyl zrušen ani Svátek všech svatých, ani Památka zesnulých (lidově Dušičky), bude velký provoz. Protože se pořád ještě najde hodně lidí, kteří tuto dobu chtějí zasvětit svým blízkým kteří tu už nejsou a chtějí jim zapálit na hrobě svíčku, zastavit se a zavzpomínat na ně.
To je něco, co mě provází už od narození celý život.
Jako dítě mě fascinovala ta spousta zapálených svíček, které se mihotaly tmou. Byla to nádhera. S rodiči jsme chodili na hroby svých nejbližších, vzpomínalo se na rodinné vazby, na všechny předky, kteří měli svá jména vytesaná do kamene. Potkávali jsme spoustu známých, se kterými jsme se zastavili a povykládali si s nimi. Navštívili jsme hroby bývalých sousedů a známých kteří už odešli a se zapalující svíčkou jsme věnovali vzpomínku i jim.
Mám to tak dodnes. A nejen já. Je to součást mého života, mé kultury, mých tradic. Vím, kdo jsem, z čeho a odkud pocházím a co chci předat dál.
Smutné je, že na vytrácení těchto našich tradic se podílí i české školství (takže hláška moderátorky rádia je vlastně proti tomu už jen slabý odvar), které už od mateřských škol dětem vštěpuje – doneste si masky, budeme slavit Halloween – ale už nezmíní, že dnes jsou Dušičky a to je čas, který věnujeme svým blízkým, kteří tu už s námi nemůžou být.
Inu, vypadá to, že česká kultura a tradice je pro čím dál víc našinců málo světová…..
