Společensky neúnosná věc- stahování hudby

Jsme nemorální. Jsem neřád. Dělám ilegální věci. Stahuji hudbu.

Všude se píše, jak moc je hrozný a neslušný stahování hudby a ostatních komerčních produktů. Všichni na ty ilegály nadávaj a zároveň to všichni dělaj. Je to divný. Nevím, kolik mají ty kapely ze svých cédéček prašulí. Asi to bude dost. Jasný, je to nemorální atd., ale je to. Ano, je to. Existuje způsob, který je sice počastován spoustou slov začínajících předponou ne, jakým se dá požadovanou věc dostat. Levně, rychle, skoro spolehlivě. Kdyby se takhle daly dostat rohlíky, taky by jen morální blbci chodili do krámů. Ale hlavně, že by byli opěvovaný.

Nějak nevidím cestu, jak z toho ven. Snížit ceny cédéček je podle mě blbost. To stav tera bohatých vydavatelství nezachrání. Moc procent lidí nepozná rozdíl mezi MP3 a tím skvělým exkluzivním standardním formátem. Já se teda k nim řadím. Takže stahuji. Asi mě chytnou ti ostrý poldové z IFPI. Chytrý hlavičky. Zamyslel se někdo nad tím, že jak pánové Krajčo a spol. memorují, jak je okrádáme, tak o co jim vlastně jde? Že to je xkrát totální kravina?

Všechny penízky, který ta IFPI vybere, jdou na její vlastní financování. Cha! Opravdu genitální. A co se změnilo a změní? Nic. A co teď udělám? Půjdu poslouchat suprový Klaxons. Stáhnutý. Cha.