Otevřený dopis generálu Pavlovi

Vážený pane armádní generále, před několika dny ochromil jedno z předních evropských měst odporný teroristický útok. Zvláštní je, že první, na co jsem si po vyslechnutí této zprávy vzpomněl, jste byl vy. Přibližně před půl rokem byli v Afghánistánu zabiti čtyři čeští vojáci. Jelikož byli všemi médii bráni za hrdiny a dostalo se jim poct (jako například sirény), se kterými jsem nesouhlasil, napsal jsem o tom blog. Článek, který nikoho neurážel, jen vyjádřil názor, že smrt čtyř mladých lidí byla úplně zbytečná.

Reakce, kterých se mi dostalo v diskuzích, byly plné vulgárních urážek. Že jsem debil a vlastizrádce patřily mezi ty mírnější. Nicméně jsem tyto diskutující bral jako anonymní hrdiny, kteří si tak potřebovali léčit nějaký mindrák. Jelikož jsem ovšem nebyl ve svém názoru sám, vyjádřil jste se k nám, občanům České republiky i vy, jako nejvyšší vojenský představitel. A k mému překvapení jste nás vůbec nešetřil. Lidi s mým názorem jste označil za stoku, ignoranty a zbabělce. To si nevymýšlím, ale cituji z vašeho živého vystoupení a rozhovoru pro Idnes.  

Asi jste v tu chvíli trochu zapomněl, že pokud nejste v misi, tak vás tito ignoranti ze svých daní platí. Také jste trochu zapomněl, že existuje nějaká svoboda slova. Každý člověk může mít svůj názor a neznamená to, že pokud není vojenský fanatik, že je zbabělec. Ovšem vy i další zastánci vojenských misí jste přišli s jedním, velice zajímavým obhájením této zbytečné smrti. Argumentovali jste tím, že je lepší, když naši vojáci bojují daleko od svého domova, než aby s teroristy bojovali doma, nebo v Evropě.

Bohužel trvalo pouze půl roku a ukázalo se, jak opravdu zbytečná ta smrt ve skutečnosti byla. Vaše mise ztratily jakýkoliv smysl ve chvíli, kdy teroristé postříleli novináře a nebo zaútočili na nakupující v obchodě. Kdy si svoji zlost vylili na lidech, kteří jim na rozdíl od útočících vojáků, nic neprovedli. Na lidech, kteří se provinili jen tím, že žijí v zemi, která je účastněna podobných misí.

Paříž je od Prahy neskutečně blízko a v době, kdy neexistují hranice jde v podstatě o Evropu jako jeden celek. A já se vás proto ptám. Opravdu si po středečních událostech myslíte, že to vaše válčení má nějaký smysl? Jakým způsobem teď hodláte zaručit bezpečnost občanů České republiky? A budou staženi naši vojáci ze všech misí, aby se postarali o zajištění klidu ve své zemi? To znamená, aby konečně plnili úkoly, kvůli kterým armáda existuje. Pokud k podobným opatřením dojde až se opravdu i zde něco stane, bude pozdě. Dle mého je potřeba jednat co nejrychleji a proto mě zajímá, zda jste toho schopni.

Osobně nevěřím, že mi někdy na mé dotazy odpovíte. Ale byl bych velmi rád, kdybyste přestal žít ve své vojenské bublině a uvědomil si, že ten důležitý život pro nás se neodehrává někde na Blízkém východě. Ten pravý život se odehrává zde (v Praze, Domažlicích, Chebu, Brně, Ostravě, Liberci a dalších městech a obcích republiky). Jste jako armáda schopni ten život zdejších obyvatel ochránit?