Na smrtelné posteli

Je to smutné. O smrti, nemoci a jiných ošklivých věcech. Proč to píšu? Nevím... Prostě se zbavuji negativních myšlenek abych měl slunce v duši.

Na smrtelné posteli leží slupka od banánu.

Nejradši má svou mámu.

Cely život však poslouchal tu nánu.

Nejradši si cpe žrádlo do chřtánu.

Nohu má z okna vydělánu.

Viděla drámu.

Umlácenou slámu.

Prošlou slávu.

Večerní i ranní kávu v krásném hávu.

Hořící lávu a špatnou zprávu a taky špatnou správu.

Už není ve stavu.

A já mu do ní klovu.

Jsem třímetrový havran venku.

Právě dopíjím krve další sklenku.

Už ju má hrozně tenků.

Je tenká jako poslední paprsek slunce o váze jedné unce.

Sama v lese v hluboké tůňce.

Trošku to tam žbluňce a kape a přeje si ať už skape.

Ta nemoc co krade, hrabe.

Jenom pro sebe.

Radši bude sama.

Poslední drama.

Poslední pohyb.

Už to nezvládne líp.

Chcíp...