Jak koňská farma ke koňské klobáse přišla

Jak vidí jedna kočka dění v jedné pošumavské koňské farmě? Pohádka o tom, jak neuvážené rozhodnutí změní koně v salám... .

Bude i z něj klobása?autor

Za sedmero horami, za sedmero řekami, v jednom líbezném údolí, kde ptáci vesele prozpěvují, se pase stádo koní, šťastně už pěknou řádku let. Už tenkrát, když jsem byla ještě malé kotě, jsem si hrála s tamními hříbaty. Všechny slunečné dny jsme běhali venku po rozlehlých pastvinách. Když začalo pršet, odpočívala jsem na seně a společně s ostatními mláďaty poslouchala příběhy těch nejstarších. Příběhy o tom, jak zlé zde byly časy. Žili jsme tedy šťastní za mého mládí.

  Jenže čas plynul a tohle vám neříkám proto, že bych byla stará a nevrlá. Nestěžuji si na nedostatek mléka nebo studený pelíšek. Mně je stále dobře, ale hříbata vyrostla a těm už není hej.

   Koně běhají, na hřbetu nosí jezdce. Vesele pohazují hlavou a skáčí přes nevysoké překážky, jsou totiž mladí a nezkušení. Jsou to hříbata mých kamarádů z mládí.

   Sluníčko svíti i staří kocouři se hřejí venku, avšak královně panství se na obličeji objevují vrásky, pokladnice se vyprazdňuje. Rádci radí, jenže nic to není platné. Starší moudří koně  si tiše šuškají, nechtějí ostatním přidělávat starosti. Všichni však brzy tuší, že se děje něco zlého. Já ležím ve stáji na studené podlaze, nic není a toho, co přeci jen zbylo, je tak málo, že královské stádo je o hladu.

  Kdysi hrdí oři chodí se svěšenou hlavou, příběhy o zlých časech se naplňují. V brzkém ránu vidím poprvé koníka plakat, odváží ho pryč, ne za novými kamarády, do salámu. Čilá kobyla je najednou skleslá, brání se, ale proti královským pobočníkům nemá šanci. Naloží ji a chystají se odjet. Jenže přiběhla krásná princezna milující koně a její chrabrý princ, přemlouvají královnu, ta však o ničem nechce ani slyšet. Princ by v souboji vyhrál, ale proti královně by meč nikdy nevytáhl.

  Plakala kobyla, plakalo celé stádo.

„Avšak tohle je teprve začátek,“ tvrdil nejmoudřejší ze stáda.

A bohužel pár pochmurných dnů uteklo a jeho slova se naplnila, odváží ho stejným směrem jako kobylu.

  Plakal moudrý kůň, plakalo celé stádo, plakali psi i kocouři.

 Podkoní chodí po panství, rozhodnut utéci někam, kde koně nepláčí. Princezna smutná je, princ lituje, že nevytáhl zbraň.

  Další koně odcházejí. Líbezné udolí se stalo údolím slz.  Královna s pobočníky však spokojena je. Zimu přežijeme, salámu je dost.

//HV

Věřte tomu nebo ne, ale i takové věci se dějí... .