Co všechno se může dát pořídit za evropské dotace? Třeba i splněný sci-fi sen. Za „pouhých“ 404 miliónů korun.
O to se zřejmě snaží investor revitalizace tzv. Buštehradské dráhy (dráha z Masarykova nádraží do Kladna s případnou odbočkou na letiště). Odhlédněme pro tentokrát od problematičnosti v současné době navrhovaných rychlo-řešení a soustřeďme se na travelátor. Kdo neví co je to travelátor, může se začíst do povídky slavného sci-fi Isaca Asimova Ocelové jeskyně:
„Přecházel z pásu na pás s lehkostí získanou celoživotním cvikem. Děti se učí skákat po pásech, sotva se naučily chůzi. Téměř necítil trhnutí, jež při každém jeho kroku působilo zrychlení pohybujícího se pásu. Ani si neuvědomoval, že tuto sílu vyrovnává předklonem. Během půl minuty se dostal na poslední pás, pohybující se šedesátimílovou rychlostí, a mohl nastoupit na ohrazenou a zasklenou pohyblivou plošinu, jež tvořila expresní dráhu."
Právě ona expresní a zřejmě i zasklená dráha by mohla být v délce více než 500 metrů natažená třeba podél magistrály mezi Masarykovým a Hlavním nádražím.
Dle studie proveditelnosti se jedná o doporučení či přímo podmínku EU proto, abychom si mohli sáhnout na dotaci. Dle iniciativy JASPERS (ta radí zemím východní a střední Evropy s velkými projekty) je prý nutné, aby letiště bylo rychlodráhou propojeno s jiným mezinárodním spojem. A to „komfortním způsobem“. Projektanti proto připravili návrh rychlého bezbariérového řešení: travelátor.
Někomu se může zdát, že 404 miliónů korun se možná v projektu za 20 miliard ztratí. Ale pro mne to znamená, že se promarní šance opravit či postavit desítky škol či revitalizovat desítku parků atd. 404 miliónů se může použít na pokrytí části nákladů na zahloubení této tratě, tak aby její provoz nedopadal další desítky let do života občanů šesté a sedmé městské části. Ať těch, kteří buď přímo u tratě žijí, nebo těch, pro které se dvoukolejná trať stane těžko překonatelnou překážkou nenávratně rozdělující území.
Pokud ke stavbě tohoto pohyblivého chodníčku přeci jenom dojde, budou roční náklady na jeho provoz a údržbu činit více než 5 mil. korun. Jezdit po něm ale bude jen málo kdo. Většina a ani velká část návštěvníků z ČR totiž nesměřuje do Prahy proto, aby přestoupila na mezinárodní vlak. A pokud už se někteří jedinci najdou, tak to jistě zvládnou i bez pohyblivého chodníku.
Nezbývá než doufat, že se vrátí racionalita do českých hlav a mlha lákadla evropských dotací, která je často zatemňuje, ustoupí do pozadí.
