Od roku 2014 do roku 2020 by na seznam silně návykových látek pro mladé do 25 let měla být přidána nová látka. Její aplikace přináší mladým na jedné straně halucinogenní efekt, kdy mají pocit, že se Vaše pozice na trhu práce zlepšuje, na straně druhé kocovinu, ze které se budou vzpamatovávat ještě řadu let.
Wikipedia CommonsInfrogmation of New Orleans
„5,5 mil. mladých v Evropě je momentálně bez zaměstnání, což představuje téměř 23 % celkové populace, v některých zemích, např. ve Španělsku či Řecku, kde je situace ještě horší, přesahuje míra nezaměstnanosti 50 %“. Těmito slovy začíná upoutávka (odkaz) na jednu z aktivit Evropské komise, která se spouští již tento rok.
Takzvané „Záruky pro mladé“ mají rozpočtu členských států pustit žilou ve výši 156 miliard korun, což je pro představu roční rozpočet českého školství, kultury a ještě něco navíc. Každá země má nabídnout zaměstnání všem mladým do 25 let, a to do 4 měsíců od ukončení školy či zaměstnání.
Jeden by skoro řekl, že to nemá chybu. Což pokud jste Řek, Španěl, Ital nebo Ir je asi i pravda, ale v ČR jsou eurobyrokraté zase vedle. V ČR je míra nezaměstnanosti do 25 let 16,65 % což nás staví významně pod průměr EU.
To, co EU nabízí, je pro ČR je lék na nemoc, kterou ČR netrpí. Skoro jako byste dostali k Vánocům již třetí surfovací prkno i když tu nemáme moře, vy nesurfujete a už si několik let přejete lyže. Lyže ale podporované z peněz EU nejsou, a tak všichni budeme kupovat surf, neopreny, učit se surfovat a dělat na něj reklamu. Však ono se to surfování v ČR taky chytne.
Pokud totiž bude Řecko nebo Španělsko investovat do mladých nezaměstnaných, bude tak činit s cílem, aby se dostalo na úroveň ČR. Pokud tak bude činit Česká republika, bude tak činit s cílem utratit peníze, které jsou nám nabízeny.
Dopadne to tak, že, každý mladý nezaměstnaný bude vědět, že dostane dobře placenou stáž či podporované místo a že ho stát přivede do zaměstnání za ručičku, tak jak ho rodiče vodili první roky do školy. Každý zaměstnavatel bude vědět, že přijetí absolventa je dotované a bez podpory žádné místo zřizovat nebude. Po dobu, než se Řecko a Španělsko vzpamatují z krize, budeme tedy deformovat náš pracovní trh. V daleké budoucnosti, až stejný problém bude třeba i u nás, bude se s jistotou investovat do něčeho, co je na úrovni EU „sexy“ a „cool“, ale co ČR zase netrápí.
Je třeba najít odvahu, osobní i politickou a říci si, že dotace se sice pro ČR i ostatní členské státy staly návykovou látkou, ale musíme začít hledat cestu, jak z toho ven a někdy taky umět říci, co vlastně potřebujeme. A místo záruk pro mladé Iry a Španěly si postavit školy a školky, které tu chybí, opravit silnice a vybavit knihovny. A když nám nabízené dotace nebudou sedět, tak si prostě říci, že přežijeme i bez dotací EU – tak jako jsme bez nich žili stovky let.
