Když se místo řešení problému napadne posel špatných zpráv

Máme tu nový školní rok ale problémy vzdělávání zůstávají stále stejné. I když ze všech stran slyšíme, jak je vzdělaní a školství klíčové a politici se předhání, pro koho je větší prioritou, realita je často zcela opačná.

Kdykoli učitelé řeknou, že školy nemají lidi a peníze tam, kde je to potřeba, dozví se, že „berou děti jako rukojmí“. Politická slovní munice je levná, ale náklady nesou žáci: méně kvalifikovaných učitelů, unavení veteráni a klesající výkon části škol. Data přitom ukazují, že české „130 %“ platů říká něco jiného než mezinárodní srovnání a že bez cílené personální politiky bude hůř. Teď je čas přestat „vraždit posla“ a začít opravovat systém.

České školství se dlouhodobě potýká s problémy, které se nedaří vyřešit. V debatách o platech učitelů bývá zdůrazňováno, že zákonný cíl „130 % průměrné mzdy“ byl naplněn a že si učitelé v posledních letech polepšili (MŠMT, 2024 [1]). Jenže mezinárodní srovnání OECD nepracuje s celkovým průměrem, ale porovnává učitele s ostatními vysokoškolsky vzdělanými pracovníky. A právě v tomto měřítku české platy dlouhodobě zaostávají a propad se v posledních letech prohlubuje. Zatímco v roce 2021 byli čeští učitelé jen mírně pod průměrem OECD, v roce 2023 už byla mezera výraznější (OECD Education at a Glance 2023 [2]; IDEA 2025 [3]).

Problém se netýká pouze mezd. Ministerstvo školství a Česká školní inspekce opakovaně upozorňují na nedostatek kvalifikovaných pedagogů, zejména v přírodovědných předmětech. Nedostatek odborníků se promítá do každodenní reality. Na základních školách učí fyziku či chemii v některých regionech až polovina neaprobovaných učitelů (ČT24, 2023 [4]; ČŠI, 2023 [5]). Nejvíce trpí venkovské školy, které jen obtížně shánějí odborníky a zajišťují kontinuitu výuky. K tomu se přidávají nerovnosti mezi žáky. Výsledky mezinárodních šetření PISA i zprávy inspekce opakovaně ukazují stagnující či klesající výkon části škol a rostoucí rozdíly mezi dětmi z podnětného a méně podnětného prostředí (PISA 2022 [6]; ČŠI, 2022 [7]). Pandemie covidu navíc zvýšila zátěž a přispěla k vyhoření. Výzkumy PAQ Research a EDUin popsaly, že mnoho učitelů se potýká s extrémní administrativní zátěží a že fluktuace narůstá (PAQ, 2021 [8])

Namísto otevřené debaty o těchto faktech se však opakuje jiný scénář: veřejnou diskusi přebíjí rámce, které mají učitele a odbory zdiskreditovat. V roce 2003, během jedné z největších stávkových akcí od roku 1989, se již tehdy řešilo, „kdo vlastně stávkuje“, místo toho, aby se mluvilo o kariérním řádu a financování (iRozhlas, 2003 [9]). V roce 2019, kdy se do jednodenní stávky 6. listopadu zapojily tisíce škol, dominovaly médiím otázky, kolik zařízení zavřelo a jaký to bude mít dopad na rodiče, zatímco o samotných důvodech – nedostatku kvalifikovaných učitelů, tarifní politice či potřebě kariérního růstu – se mluvilo jen okrajově (Reflex, 2019 [10]; MŠMT, 2019 [11]). A v roce 2023, kdy 27. listopadu stávkovaly tři čtvrtiny škol, zazněly od premiéra výroky o „politických ambicích odborů“ (ČT24, 27. 11. 2023 [12]) a od ministra školství Vladimíra Beka přirovnání dětí k „rukojmím“ (Seznam Zprávy, 27. 11. 2023 [13]). Odbory přitom upozorňovaly na platy nepedagogických pracovníků, nedostatek odborníků a neřešené strukturální problémy (ČMOS, 2023 [14]).

Opakující se vzorec je zřejmý. Vláda a část médií posouvají spor z roviny věcné do roviny morální. Když odbory stávkují, místo diskuse o datech zaznívá, že „berou děti jako rukojmí“. Když upozorňují na podhodnocené profese, slyší, že jde o „politické ambice“. Výsledkem je, že se řeší, zda mají právo stávkovat, a nikoli to, jak napravit skutečné systémové vady. To je typická sociální vražda: zabití posla, aby nebylo nutné poslouchat nepříjemnou zprávu. Tyto manipulační techniky se přitom dají pojmenovat. Nálepka „rukojmí“ je emotivní zkratka, která má přesunout pozornost na diskomfort rodičů a delegitimizovat legitimní pracovní spor (výrok ministra Beka, [13]). Útok ad hominem – tedy tvrzení, že odbory sledují politické ambice – nahrazuje věcnou debatu o datech spekulací o motivech (výrok premiéra Fialy, [12]). Výběrové nakládání s čísly je další strategií: vláda ráda ukazuje splnění cíle 130 %, ale už ne OECD srovnání, které je pro mezinárodní kontext klíčové (OECD [2], IDEA [3]). A konečně whataboutismus, tedy argument, že „jiné rezorty jsou na tom hůř“, odvede pozornost od samotného problému.

Pokud by se místo difamace řešila podstata, debata by vypadala jinak. Diskutovalo by se o kariérním růstu, který je v Česku jen asi třicetiprocentní rozdíl mezi začátečníkem a zkušeným učitelem, zatímco průměr OECD je dvojnásobný (OECD [2]). Rozvíjel by se mentoring a provázející učitelé, jejichž program stát rozjíždí jen pomalu (MŠMT, 2023 [15]). Řešil by se cílený nábor do nedostatkových oborů – fyziky, chemie či informatiky – a regionální rozdělení (PedF UK/MŠMT, 2023 [16]). A také by se otevřela otázka nepedagogických pracovníků, jejichž podhodnocení vede k odchodům, přestože bez nich školy prostě nefungují (ČMOS, 2023 [14]).

Co tedy dělat? Za prvé je třeba komunikovat platy vždy v obou metrikách – domácím ukazateli 130 % i mezinárodním benchmarku OECD – a netvářit se, že jde o tutéž informaci (OECD [2], IDEA [3]). Za druhé je nutný jasný personální plán do roku 2030, který stanoví cíle náboru a udržení učitelů v jednotlivých krajích a oborech (MŠMT/PedF UK, 2023 [16]). A za třetí by politická reprezentace měla přestat používat stigmatizující nálepky při pracovněprávních sporech. Argumentovat se má daty, ne obrazy rukojmích (Seznam Zprávy [13]).

A za čtvrté jsou tu i rodiče. Dokud budou školu brát spíš jako „hlídání dětí s bonusem“ než jako partnera ve výchově a vzdělávání, budou mít politici stále nabito – i když jen „slepými náboji“. K zaplašení, i třeba několika tisíc pedagogů bez podpory veřejnosti, to totiž bohatě stačí.

Seznam zdrojů

[1] Ministerstvo školství: Rozpis platů pro rok 2024, MŠMT, 2024.

[2] OECD: Education at a Glance 2023: Czech Republic Country Note, OECD Publishing, 2023.

[3] IDEA (CERGE-EI): Relativní platy učitelů v ČR a OECD, 2025.

[4] ČT24: „Na základních školách učí fyziku neaprobovaní učitelé v polovině případů“, 2023.

[5] Česká školní inspekce: Výroční zpráva 2022/23.

[6] OECD: PISA 2022 Results, OECD Publishing.

[8] PAQ Research: Učitelé po covidu – zátěž a vyhoření, 2021.

[9] iRozhlas: „Učitelé v roce 2003 stávkovali za vyšší platy“, 2003.

[10] Reflex: „Stávka učitelů 2019: kolik škol zavřelo a proč“, 6. 11. 2019.

[11] MŠMT: Informační materiál k jednodenní stávce, 2019.

[12] ČT24: Přímý přenos a zpravodajství ke stávce 27. 11. 2023.

[13] Seznam Zprávy: „Bek: děti se staly rukojmími učitelů“, 27. 11. 2023.

[14] ČMOS: Tisková zpráva odborového svazu k listopadové stávce, 2023.

[15] MŠMT: Strategie 2030+ – implementační dokument k mentoringu, 2023.

[16] PedF UK/MŠMT: Analýza potřeb učitelů do roku 2030, 2023.