Před těmi třiceti lety mi bylo patnáct a nadšeně jsem se účastnil demonstrací a hltal všechno nové v televizi - hlavně proto, že se tam začaly objevovat skupiny, které jsem znal jen z mnohokrát kopírovaných kazet.
Bylo to opojné, ale pochybuji, že jsem si pod svobodou něco představoval. Moje myšlenky oscilovaly přesně v duchu Jiřího Dědečka mezi "Ať žije svoboda" a "Hošková má elastickou kundu".
Teprve až po mnoha letech mi možná některé věci dochází. Například jaký pocit to musel být v 68. roce. Pokud ta opojnost a čerstvý vzduch byli podobné, tak zatnutí típce spřátelenými vojsky musel být extra hnusný pocit a za sebe nevím, jestli a jak bych se s tím srovnal.
A jakže jsem nakládal se svobodou, tedy tím osvobozením od státní ruky ve všem a všude? Podobně jako ta paní z Báječných let pod psa - mazal jsem si chleba na tlusto, když dřív nebylo. Hromadil jsem nejdřív kazety, pak vypaloval CDčka, později plnil disky - filmy, hudba, knihy. Nabylo to rozměrů zcela nespotřebovatelných za několik lidských životů. Nakonec jsem to vyházel. Koupil jsem si televizi a přehrávač, letěl na Ibizu, jel do Paříže, když to šlo.
Svoboda se mi smrskla na přístup k haldám kultury, na možnost cestovat, na věci. Jako hladové a nadšené zvířátko jsem brouzdal po Alze a po Aliexpresu, unešený z toho, co všechno se teď dá koupit. Co všechno si můžu postavit! Počítač velikosti krabičky od sirek za dva dolary! Kožená taška za deset!
Vlastně s tou svobodou vůbec neumím nakládat, a jen pevně doufám, že to budou umět ti mladší, pokud se ode mě nenaučí, že svoboda jsou haldy levných serepetiček a fotky z míst po světě.
Podle sociální trojčlennosti má společnost tři důležité složky: kulturu, státní správu a ekonomiku. Když jedna z nich hodně převažuje, společnost je nemocná. Zbavili jsme se nadvlády státu, abychom nadšeně nakráčeli přímo do náruče bezuzdé ekonomiky. Stát i kultura jí jenom slouží v domnění, že jsou na ní závislé. Ale tak to není.
Svoboda je možnost vybrat si a já si chci vybrat něco jiného, než kulturu peněz a stát peněz a ekonomiku peněz, co nesmrdí. Jen si nejsem jistý, jak na to.
Přestal jsem kupovat cetky z Asie, u nás zkouším zjišťovat, kdo vlastní firmu, odkud je materiál. Peníze za dovolenou nechám radši v Evropě. Investuju do místa, kde bydlím, a do okolí. A stále jsem dlužný.
