Porno je občas velice solidní motivací k technologickému pokroku, od VHS přes širokopásmový internet a internetové video až k použití umělé inteligence. A může zasáhnout i do politiky.
Stejně jako počítačové hry, i pornografie má velký vliv na technologický pokrok. Po internetu koluje obrázek, který ukazuje, jak velikost mobilních telefonů klesala až do okamžiku, kdy dostaly dost rychlé připojení k internetu, aby se na nich daly hanbaté obrázky sledovat. Od té doby velikost obrazovky prudce roste. Je to jistě nadsázka, ale zase ne tak veliká.
Také technologie deep fake, česky snad důkladný podvrh, byla poprvé využita v pornografii. Jde o program na bázi umělé inteligence (jinak také pokročilé statistiky), který na se na základě fotografií naučí vyměnit obličej ve videu. Poprvé se objevil jednak jako hračka nedospělců, která umožňovala vyměnit obličej pornoherečky za nějakou známou herečku nebo jinou ženu, a pak také jako prostředek takzvaného revenge porn, porna ze msty, které vyráběli zhrzení mladíci. Původní program nebyl úplně dokonalý, autory byl stažen, ale džin už byl vypuštěn.
Pro použití deep fake je třeba kromě programu, vhodného videa a nějaké té výpočetní síly také dostatek fotografií osoby, která má být do videa vmontována. To je obvykle splněno pro veřejně známé osoby, jako právě herečky, které se předmětem hrátek staly jako první. Ale nejen herečky a jiné celebrity, ale i politici jsou často fotografovanými osobami.
Zatímco se však herečky (herci zatím kupodivu myslím zneužiti nebyli) budou bránit žalobou a nikdo soudný si nebude myslet, že se známá tvář dala na dráhu pornohvězdy, u politika (či političky, samozřejmě) je to s obličejem vmontovaným třeba do setkání fašistů mnohem komplikovanější. Těžko se bude prokazovat, že politik něco neřekl nebo u něčeho nebyl. Ale s případným rozšířením deep fake politiky by mohl nastat ještě další problém - nemuselo by být poznat, co je skutečné a co podvržené video. Pak by mohli politici jakékoliv video shodit s tím, že jde o podvrh.
A tím se obloukem můžeme dostat do situace, kdy bude tolik různorodých informací bez jakékoliv reálné možnosti je ověřit, že to bude stejné, jako by žádné informace nebyly. Kdysi jsem si mohl myslet, že na tom společnost bude lépe, když bude mít každý dostatek informací o všem, co by mohl potřebovat vědět. Už teď se ale dá říct, že to tak není. Neexistuje žádný filtr, kterým informace rozumně roztřídit. Snad kromě vlastního rozumu, ale i ten se musí z něčeho učit.
