Zástup dětí

Vyrostl v hospodě. Tolik strýců a tet nemá žádný z vás, chlubil se svým spolužákům z prvního stupně devítiletky. Ve skutečnosti byl spíše jen jakousi atrakcí těch zvolna scházejících pijanů a pijavic.

Taky si jej přes stůl přehazovali jako plyšovou hračku, kterou pak jeden po druhém chovali na klíně a poněkud křečovitě a nepřirozeně k sobě tiskli. Někdo nepoučený by snad řekl, že asi jako ti, kteří nikdy neměli vlastní děti. Jindy mu zase podávali papírové podtácky, které pak jako obkladové zdivo kladl na postavu spícího otce, jež se rozkládala na stole.

Když už mu byl ten náhlý nadbytek pozornosti protivný, schoval se pod stůl, kde si vybudoval svůj kryt. Každý dům u něj ve čtvrti takový kryt měl, což od dětství považoval za stejně samozřejmé jako existenci sklepu nebo garáže. Byl to jakýsi prodloužený životní prostor, který měl kdysi poskytovat lidem útočiště před jinými lidmi. Tedy i on si něco podobného vybudoval zde, v hospodě, prodlouženém životním prostoru, v němž se na stole pomalu rozkládala postava spícího otce.

Když se nakonec uklidnil po náletech mozolnatých rukou, vyhlédl nejprve plaše průhledem v ubrusu propáleném nezhašenými špačky cigaret. Nevydržel však výjevy zpoza zdí krytu sledovat příliš dlouho, neb i do něj zalétala mračna kouře, která jej štípala do očí. Časem si nicméně na kouř i jeho odér zvykl. A to natolik, že si později v dospělosti, ač nekuřák, nechal dobrovolně všechny místnosti svého bytu načichnout tím kouřem. Asi mu to mělo připomínat přítomnost jiných lidí. Přítomnost, která však byla naštěstí dostatečně daleka jejich poněkud tísnivé blízkosti, již takto pociťoval od doby, kdy musel za dveřmi svého dětského pokoje poslouchat spílání rozvádějící se domácnosti. Domácnosti, která ze všeho nejlépe uměla těmi dveřmi třískat a přetahovat se o své plyšové hračky.

A teď ho znovu nacházíme v hospodě, prodlouženém životním prostoru, kam se chodí schovávat. Poručí si jedno pivo prohnané zrezivělými trubkami, aby, až se vrátí zpět na ulici, mohl cestou již s klidnějším srdcem sledovat zástup namalovaných ženských, v nichž tiše spí jen další zástup dětí, kterých se někdo na to všechno nestihl zeptat.