Diskuze kolem majetku zabaveného církvím komunisty po nástupu k moci je zajímavým případem sondy do myšlení českého člověka. A navíc se při ní dá docela pobavit.
Žijeme v zemi, kde má každý právo vyslovit svůj názor na cokoliv, což je samo o sobě bezesporu nanejvýš chvályhodné. Když si dva lidé myslí opak, začnou svobodně diskutovat, bavit se, argumentovat, vysvětlovat, přesvědčovat. Tedy alespoň na papíře to takhle může fungovat, ale v reálu? Aby k takové diskuzi mohlo dojít, měla by se dodržovat určitá pravidla: nejprve bych měl mít o daném tématu alespoň nějaké věrohodné informace, potom stavět své přesvědčení na racionálních argumentech, opřít jej o fakta, a ne pocity apod. Potom se může stát, že buď oponenta časem přesvědčím, nebo naopak on mi dá pádné důvody ke změně mého stanoviska. Fajn, opět pěkná teorie, ale kdo se tím řídí? Jenomže pokud tyto předpoklady hodíme z okna, místo diskuze nám vznikne jakýsi patvar, nemocný netvor, odporný chumel emotivních výlevů, nadávek, urážek, osočování, hospodská hádka, která patří do hospody, a právě tam, ne jinam.
Jeden příklad za všechny: ČT odvysílala 16. ledna pořad Máte slovo na téma restituce. Už samotný koncept pořadu je praštěný a v konečném důsledku k ničemu. Pozvat si 6 diskutujících, a přitom nemít ani moderátora, který by byl schopen je ukočírovat, je předem odsouzeno k neúspěchu. I sám výběr hostů je přitažený za vlasy. Ano, i spolek ateistů je určitě velmi bohulibá organizace, ale co má co mluvit do restitucí? Pokud vím, ateismus řeší (ne)existenci boha, která s majetkem zas tak moc nesouvisí. Není se pak čemu divit, že dotyčný řečník sklouzl na úroveň školáckého překřikování, když zapáleně obvinil církev z 2000 let trvajícího oblbování lidí a lhaní. Argumenty? Fakta? Důkazy? Nebo zase host pan rolník – ano, je to hlas lidu, ale chceme se bavit na úrovni a řešit podstatu problému, nebo děláme průzkum veřejného mínění?
Nemá asi smysl věnovat se základnímu pravidlu co se ukradlo, mělo by se vrátit. Ukázalo se to jako příliš nesrozumitelné a pro mnoho lidí tak trochu z jiného světa. Pořad Máte slovo divákovi nabídl mnohé další argumenty, nad kterými stojí za to se chvíli zamyslet. Jestliže se totiž cítím opomenut, protože mě – na rozdíl od pana rolníka – nikdo do televize nepozval, mám ještě možnost vyjevit světu svůj názor např. SMS bránou. Tady se teprve ukáže pestrost a důslednost lidského uvažování. Za zdaleka nejpovedenější považuji odkaz na upálenou praprapratetu-čarodějku. Až mi ji církev vrátí, pak se budu bavit o vracení majetku. Samozřejmě že pětiminutové úsilí věnované rozumovému rozboru této námitky by ji (i v případě průměrně vzdělaného a jinak nadaného člověka) roztrhalo na cucky, ne všem se ale chce toto mentální dobrodružství podniknout a jsou ochotni se schovávat za takováto prohlášení.
Církev prý nabyla majetku krádežemi, upalováním, zabavováním a podobnými praktikami... Napadá mě, jestli skutečně žijeme v roce 2014, a ne ještě pořád např. 1974? Co asi zastánce uvedené teze ví o našich dějinách a dějinách církve posledních pěti staletí? Pravděpodobně jsou jeho znalosti historie omezeny na (již značně prořídlé) vědomosti ze střední školy, kde ho navíc dějepis nebavil, protože úča byla prostě blbá. Odkud se ale v takovém člověku bere odvaha vyjadřovat se k něčemu, o čem vůbec nic neví, a osočovat někoho, koho vlastně vůbec nezná?
Církev další peníze nepotřebuje, stát do ní i tak nalil už dost milionů, církev se vždycky měl a bude mít dobře... Opět: nějak tu postrádám základní ponětí o principech restituce. Něco jako odluka církve od státu, financování církve z vlastních prostředků, platy kněží a jiných pracovníků z vlastních zdrojů, provoz desítek sociálních zařízení všeho druhu atd. – o tom ani slovo, pořád dokola jsou to jenom ti tlustí preláti, kteří se honí za majetkem. To je skutečně tak těžké otevřít vševěda jménem Google, napsat církevní restituce a nechat se vzdělávat?
Dalo by se asi pokračovat od nekonečna, jde mi však jen o jednu jednoduchou myšlenku – co kdybychom si přestali hrát na vševědy, co se musí vyjádřit úplně ke všemu, a dříve, než zase na někoho napliveme, se zkusili nejdřív trochu zorientovat?
