Snaživá rakouská europoslankyně Lunacek úspěšně prosadila dokument vedoucí k zaručení práv homosexuálů v EU. V případě homosexuálů tento hon za právy nakonec dříve či později vždycky skončí u otázky práva na dítě, o tom se přesvědčila řada zemí. Přemýšlím, co to asi takové právo na dítě znamená.
Zdá se mi, že existují dva rozměry práva na něco. Ten první spočívá ve vymahatelnosti, takže když mám právo na svobodu projevu a někdo mi ji upírá, prásknu ho u soudu, a pokud má soud rozum, dá mi za pravdu. Stejně tak mám právo třeba na to postavit si mrakodrap. Zařídím povolení, seženu firmu, vykradu banku a začnu kopat. Když za mnou přijde rozzlobený soused a začne mi ničit bagr a zasypávat díru v zemi, buď zasypu já jeho, nebo to opět poženu vejš a soud mi dá za pravdu.
Vedle toho však ještě existuje něco jako předpoklad pro uplatnění práva. Pokud ten chybí, žádnou cestou se vymáhat nedá, ačkoliv právo samotné pořád existuje. K jeho uplatnění zkrátka potřebují něco navíc, třeba peníze. Takže se například seberu, objedu tři bazáče a hledám slušnou ojetinu, protože má škodárna se prostě nehne dál. Ale ouha, pan prodavač odmítá vyjít mi vstříc, a to z jednoho prostého důvodu – nemám ani vindru. Ale já mám přeci právo na auto?! Jistě, o tom není sebemenších pochyb, ale bez peněz to asi těžko půjde. Můžu se pak jít vyplakat na policii, na soud, do Bruselu, k panu Obamovi, ale nic s tím nenadělám. Bez peněz do hospody nelez. Pozor, pořád mám právo zcela svobodně si koupit auto, ale chybí mi to „něco“. Samozřejmě ihned po sehnání toho „něčeho“ si můžu nakupovat až do zbláznění.
Nebo: Strašně rád bych měl doktorát z filozofie. Spokojeně si to kráčím na přijímací řízení, odkud jsem ale po minutě nemilosrdně vykopnut, jelikož jsem prozatím dosáhl pouze vzdělání na střední odborné škole číšnické. Mám právo na doktorát? Samozřejmě, ale bez magisterského titulu to prostě nepůjde. Opět mi „něco“ chybí.
Zdá se mi nepopiratelné, že každý člověk (heterosexuál, bisexuál, homosexuál, transsexuál, intersexuál, pseudohypersupersexuál atd. atd.) má jakési právo mít děti. Reprodukce je součástí lidské přirozenosti a jen tak dál. Jestliže mi někdo zakazuje mít děti, měl by se přestěhovat do Číny, kde razí podobné myšlenky, u nás to nepůjde. Jsou ale děti něčím, co si můžu vydupat, ačkoliv „na to prostě nemám“? Soužití dvou pohlaví prostě k dětem nepovede, ani kdyby se oni zájemci rozkrájeli. Takže mají právo na dítě? V jistém smyslu ano, ale jen pokud „na něj mají“. Pokud chtějí pokračovat v h-sexuálním soužití, mají jednoduše smůlu. Auta se nedávají zadarmo, tituly vyžadují studium a plození dětí vyžaduje HO a JI.
Děti nejsou jako kdysi otroci, které si mohl každý sehnat, jak bylo libo (i na to ale potřeboval peníze, že...). Dnes víme, že člověk nemůže být za žádnou cenu předmět obchodování a handlování, jako by to byla věc. Člověk je člověk a každý člověk pochází z dvou RŮZNÝCH lidí. Můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory a můžeme s tím klidně nesouhlasit, ale to je tak všechno, co proti tomu můžeme dělat.
