Vladimír Kapal mrtev. Má soud na ruku krev?

Krátký komentář v souvislosti se včerejším úmrtím šéfredaktora alternativního Svobodného rádia, Vladimíra Kapala.

Před 2.5 týdny jsem zde vydal článek, v němž jsem mimo jiné připomněl odsouzení komunistického politika Josefa Skály za údajné „popírání genocidy“ v Katyni, ke kterému mělo jakože dojít ve vysílání Svobodného rádia, jednoho ze známých projektů české mediální alternativy. Spolu se Skálou však na jeden a půl-letou podmínku byli odsouzeni další dva muži: Juraj Václavík alias Jiří Šifrin, autor knihy o Stalinovi „Bůh synergie“, a – Vladimír Kapal, šéfredaktor právě toho Svobodného rádia, na jehož vlnách mělo toto „popírání genocidy“ jakože proběhnout. Mimo alternativní scénu se však málo ví, že právě Vladimíra Kapala tento rozsudek natolik zdrtil a trápil, že zanedlouho dostal mozkovou mrtvici a upadl do komatu, v němž ležel několik měsíců. Včera pak na facebooku Svobodného rádia vyšlo oznámení, že pan Kapal bohužel zemřel. Píšou o tom i Parlamentní listy, Josef Skála to komentuje zde.

I když je jasné, že se taková událost nedá v pravém slova smyslu nazvat justiční vraždou (Skála i Václavík jsou naživu), přesto se nabízí otázka, jestli soud Kapalovu nějakou krev na rukou nemá. Zkusil jsem se na to zeptat na facebooku, zde je anonymizovaný screenshot:

Odpovědi jsou položeny z „alternativní sociální bubliny“, ale to je vůbec nečiní zanedbatelnými. Můžeme se minimálně zeptat, jaká je reálná společenská škodlivost prezentování nemainstreamových či prostě jiných než „oficiálních“ názorů na historické události, byť šlo o události při nichž se zabíjelo a třeba i hromadně, taková, aby se kvůli ní museli lidí odsuzovat, včetně zavírání do vězení (Marián Magát, o kterém jsem vedle Skály psal ve zmíněném blogu, byl mezitím znovu odsouzen na 6 let vězení nepodmíněně). Rád bych slyšel nějaký konkrétní příklad, kdy někdo něco analogického tvrdil či psal a pak byl vyloženě na základě toho spáchán nějaký jiný zločin, při němž někdo zemřel, nebo mu bylo těžce ublíženo na zdraví či majetku, přičemž se to všechno stalo po druhé světové válce. Já o žádném takovém příkladu nevím. Zato příklad pana Kapala jasně ukazuje, co může způsobit, když se tito „popírači“ odsuzují. Můj názor na věc těchto „popíračských“ zákonů jsem vyjádřil v onom zmiňovaném blogu.

Abych řekl pravdu, pana Kapala jsem až tolik nemusel, ale to samozřejmě nehraje žádnou roli. Rád bych mu tímto zpětně poděkoval za to dobré z jeho práce, co vykonal. Přeji mu, aby odpočíval v pokoji, určitě se za něj pomodlím a pozůstalým vyjadřuji upřímnou soustrast. A na závěr si můžeme pustit píseň, kterou mu věnoval jistý jeho fanoušek v době, kdy pan Kapal ješě ležel v komatu.