......Je mi ale jasné, že kdybych napsal jen toto, tak že by to jen zvětšilo Michalův odpor a zlost vůči křesťanství a katolictví zvlášť.....

Michal někde projevil zlost vůči křesťanství? Jeho web sleduji, ale nějak jsem si toho nevšiml.

Nu, já v uvedeném papežově výroku nenacházím žádný problém. Jednak nesvědčí o žádných papežových pochybnostech, on si prostě byl jist svou vírou a tím, že jeho argumenty ji potvrdí. Věděl tudíž předem, že heretikovy argumenty budou obsahovat nějakou logickou chybu. Byl vzdělaný, a protože katolická víra je podložena argumentačně a dokáže vysvětlit nejen víru jako takovou, ale i svět jako takový (podoba světa musí být pravdivá i z hlediska víry, neboť ho vytvořil Bůh) věděl, že heretik nemůže argumentačně obstát. Věda nestojí proti víře a kde věda víru potírá, tam lze nacházet i nepravdivé rozpory. Což se dnes děje velmi často. Leč zvyknout si bude muset věda, nikoliv víra. Ostatně, právě nedokonalost "vědeckých" pravd mě dovedla k víře.

.....Ostatně, právě nedokonalost "vědeckých" pravd mě dovedla k víře......

To je zajímavé. Když nad tím tak přemýšlím, i kdyby vědecké pravdy nebyly pravdami, nic to nedokazuje. Prostě jen něco nevíme.

S větou Vašeho známého koresponduje 1Kor15,17-18 Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste vesvých hříších, a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu.

Každá mohutnost má své konstruktivní adestruktivní formy. Pár nalezených citací: „Pochybnosti o víře nejsou hříchem,pokud jsou to jen nejistoty, nejasnosti a otázky po důkazu a smyslunáboženských pravd a souvislostí, které vedou k objasnění Božího poselství.Pochybnosti nejsou samy o sobě špatné; musíme se upřímně snažit o pravdivou odpověď.“

Halík: „Pochybnost, o které mluvím jako ovítané sestře víry, vychází z vědomí, že existuje velká propast mezi absolutnímtajemstvím Božím a lidskou kapacitou toto tajemství pochopit, pojmout avyjádřit. Pochybnost pomáhá víře, jestliže destruuje přílišnou jistotu, že toumíme, dokážeme vyjádřit, že to máme ve své režii, že jsme majetníky pravdy. Hříchemmůže být např. pochybnost, která vychází z pyšného postoje lidského rozumu acynicky se do všeho strefuje.“

Je rizikové stavět logickou konstrukci najednom výroku bez hledání dalších souvislostí v daném textu. Pravděpodobněi v citovaném katechismu by se daly najít pasáže aspoň částečněodpovídající uvedeným citacím. V celkovém kontextu tam bude problematicképochybování mít nejspíš užší rozsah, než uvádíte v článku.

K příkladu Pia V. v dialogu sheretiky: Sv. Augustin obdobně spor s manichejci předložil nestrannémusoudci s tím, že se jeho výroku podřídí.

Články víry mají svou analogii ve vědě spíš v axiomech– tvrzeních, jejichž platnost se předpokládá a nelze je dokázat; ověřuje se bezrozpornostsystému axiomů. O těchto oblastech nemáme dost informací, aby je šlo jednodušeprokázat či vyvrátit. Používání formální logiky zde musí být opatrné, snadno selze dostat mimo oblast platnosti.

"Je rizikové stavět logickou konstrukci najednom výroku bez hledání dalších souvislostí v daném textu."

Doporučuji diskuzi pod článkem na mém hlavním blogu: http://desirabilia.blogspot.cz/2014/01/krestanstvi-pochybnost.html#comment-form. To, co říkáte, platí jistě pro Bibli, ale mám za to, že pro katechismus ne.

"Pravděpodobněi v citovaném katechismu by se daly najít pasáže aspoň částečněodpovídající uvedeným citacím. V celkovém kontextu tam bude problematicképochybování mít nejspíš užší rozsah, než uvádíte v článku."

Přečetl jsem jej skoro celý a nevybavuji si, že by tam bylo takové upřesnění. Ale musel bych si ho jistě přečíst znovu.

Halíka v těchto věcech nepovažuji, v kontextu jeho celkového uvažování a jednání, za příliš relevantní autoritu.

"K příkladu Pia V. v dialogu sheretiky: Sv. Augustin obdobně spor s manichejci předložil nestrannémusoudci s tím, že se jeho výroku podřídí." To je pěkné, ale příliš nevím, co jste tím chtěl naznačit ...

Ve svém zpovědním zrcadle mám u prvního přikázání mimo jiné otázku: pochyboval jsem dobrovolně o pravdách katolické víry?

Katechismu JPII. k tomu v paragrafu 2088 říká: "První přikázání od nás žádá, abychom svou víru rozvážně a bděle živili a chránili a abychom odmítali všechno, co je proti ní. Proti víře lze hřešit různými způsoby: Dobrovolné pochybování o víře opomíjí nebo odmítá považovat za pravdivé, co Bůh zjevil a co církev předkládá k věření. Nedobrovolné pochybování označuje váhání uvěřit, obtíže při překonávání námitek spojených s vírou, nebo také úzkost způsobenou její nejasností. Je-li vědomě pěstováno, může vést k zaslepení ducha."

Díky za informaci. Rozlišovat typy pochybnosti je jistě na místě, je zde ale vidět významový posun mezi katechismem JPII a tím mnou citovaným. Např. to, co je označeno jako dobrovolné pochybování, bych už já neoznačil v pravém smyslu za pochybnost. Navíc, dobrovolně pochybovat mohu s různými intencemi/motivy. Starý katechismus k nim ale nepřihlíží, důležitý je pro něj jen fakt připuštění možnosti. Tzn. podle mne je je zde rozdíl ve výkladu hříchu proti 1. přikázání a v tom vidím nemalý problém katechismu JPII.

Nepochopil jsem se, co jste chtěl říct, ale přesto.Církev nikdy netrvala na dogmatickém výkladu bible. Církevní historik Barronio současník Galileův, napsal toto slova: „Písmo nás nechce informovat o tom, jak se nebe otáčí, ale o tom, jak se do nebe dostat. Ještě jeden výrok. Sv. Augustina ve svém výkladu Geneze píše, že Písmo sv. není přírodovědeckou učebnicí, nýbrž sdělením o Boží lásce k člověku. Proto Augustin nepovažuje za důležité, jestli Bůh stvořil svět v šesti kalendářních dnech nebo v šesti nedefinovatelných etapách a pokládá za zbytečné se tímto zabývat.

"Nepochopil jsem se, co jste chtěl říct"

To mne mrzí, budu muset na svých vyjadřovacích schopnostech ještě zapracovat. Chtěl jsem říct toto: Michal je šokován neochotou křesťanů připustit, že by se ve své víře třeba mohli mýlit. V případě katolíků to dle toho katechismového paragrafu ani udělat nemohou, protože by zhřešili. Zbytek jsou odpovědi na mnou anticipované námitky a na závěr vyjádření, že i já se mohu teoreticky mýlit ve svém chápání onoho katechismového paragrafu.

S tím, co píšete vy, souhlasím.