Zle se chová tvůj pán

V útrobách chrámu se modlili chudáci i boháči v krásných šatech. Všichni naboso.

Před chrámovým prahem spatřil otrhaný sandál naleštěnou botu a povzdechl si:

„Podrážku mám prošlapanou, řemínek roztřepený a nikdo už by neřekl, že jsem kdysi býval krásným červeným sandálkem.“

„Zle se k tobě chová tvůj pán! Jsi špinavý a páchneš potem,“ pravila zářící botička a setřepala ze sebe zrnko prachu.

„Pán má jen mně,“ odvětil sandál. „Když musí na pole, jde se mnou, když potřebuje nakoupit, nazuje si mě a nikoho jiného a teď jsme spolu přišli do chrámu.“

„Můj pán mě nebere téměř nikam,“ vzdychla naleštěná bota. „Má dalších dvacet párů, a než na mne přijde řada, kalendář je otrhán. Většinu času trávím v temném botníku a tiše doufám, že si mě vezme.

Vlastně ti závidím, že jsi otrhaný a páchneš. Moje podrážka se nikdy neprošoupe a já tak nebudu moci poznat svět.“