V průběhu plánovaného drancování a vysávání České republiky, už není z čeho brát. Žijeme v prázdné skořápce, v transitní zemí, přes které se přehnalo hejno kobylek. Za sebou zanechaly mezinárodní úmluvy, obchodní smlouvy, zákony..
... to vše pro zachování dobytého území; v rámci teze „Smlouva je od toho, aby ji dodržovali ti slabší.“
Člověk byl zatlačen do jednorozměrného bytí, ve kterém peníze a stát rozhodují ve svém komparsu o všem. Dostalo se nám ne světového, ale nivelizovaného rozměru. A možná že slova světový a nivelizovaný jsou synonyma.
Finanční žonglérství s půjčováním peněz a prodej zbylého majetku dále pokračuje. Letadlo ještě letí. Palivo dochází. Buď spadne nebo přistane a podívá se do očí smrti nebo pravdě.
Političtí geometři jako akrobati v cirkuse vytyčují hranice mezi lží a pravdou. Pravdy jsou geometričtější a přímočařejší než omyly, ale česká společnost je zaklíněna v geometrii lží, které přece jenom vypadají na efekt mnohem lépe. Otázka geometrické jednoduchosti není jen otázka vkusu, nýbrž i cti.
Mezi klouby státního aparátu, existuje vždy mezera pro ostří nože. Ať se jakkoliv zeširoka rozmáchnu, vždycky zůstane dost místa pro putující nůž. Kdykoliv se přiblížím k složitějšímu kloubu, uvidím jeho obtížnost, zpozorním, soustředím zrak, zpomalím, pohybuji nožem sotva znatelně, a hle, jediný řez a státní mechanismus je rozbourán, drolí se jako hlína a rozpadá se na zem.
